Tapety - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

13. ledna 2005, 00.00 | Ležím na louce. Ve svahu. Je sobota odpoledne. Slunce zapadá. Přstože je leden, sluníčko hřeje. Myslím na své blízké. Mám je rád. Jsem s nimi. Můj pán je fotograf. Zrovna nyní pobíhá s přístrojem kolem mne.

6. ledna 2005, 00.00 | Těsně před Vánoci loňského roku jsem jel na chatu do kokořínského údolí. Odemykám dveře. Teplé rukavice chrání před zimou. Námraza nebezpečně pokrývá dřevěnou verandu. Chystám se odsunout blokovací mechanismy. Ruka zůstává na půl cesty, vrací se. Spatřuji hnízdo.

30. prosince 2004, 00.00 | Malý smrček. Zasněžený. Nabírá sílu. Pomalu roste. Čeká na jaro. Pak oklepe sněhové vločky. Jeho zeleň osvěží naše oči. A vzduch je okysličen. Radost ze setkání s ním.

23. prosince 2004, 00.00 | Děda, tatínek manželky, kupoval na Vánoce vždy květinu. Neznal jsem tento zvyk. Letos děda, poprvé, svůj dárek nepředá. Květinu, slunečnici za něj tedy předávám já. Vám, návštěvnicím a návštěvníkům serveru čtvrtečních tapet na serveru fotografovani.cz.

16. prosince 2004, 00.00 | Takřka předvánoční tapeta pro Váš monitor nás zavádí opět na jeden z Kanárských ostrovů. A protože se kvapem blíží Vánoce, předám třem z Vás dárek. Podepsanou originální fotografii tapety. Dnešní, Vánoční a Silvestrovské.
K získání zvětšeniny je třeba zodpovědět dvě otázky a mít štěstí při losování.

9. prosince 2004, 00.00 | Co to bylo? Dnešní takřka snímek pochází opět z Kanárských ostrovů. A z nabídky fotobanky HELLER.CZ, samozřejmě.
Co je však na snímku? Inverzní modrý pták či nové letadlo známé cestovní kanceláře?

2. prosince 2004, 00.00 | Představte si, prosím, své největší radosti. Vybavte si milou vzpomínku na své nejbližší. Vzpomeňte si na svůj letošní nejkrásnější zážitek. Těšte se z těchto vzpomínek. Jsou tím nejcennějším, co máte.

18. listopadu 2004, 00.00 | Posádka nastoupila na loď. Nejmodernější přístroje určovaly její polohu. Byla opět největší. A jistě i nejkrásnější. Kapitán zavelel. Kdoví, zdali myslel na příběh Titanicu. Mnohasettunový a mnohapatrový kolos se dal na svoji další cestu. Na svojí poslední. Psal se rok 1994.

11. listopadu 2004, 00.00 | Svoji lásku jsem přiznal již posledně. Miluji Lanzarote. Manželka o tom ví. Tento ostrov, tuto moji lásku, vzala na vědomí. Teplo, světlo, čistý vzduch. Nádherné scenérie. Stavby povolené pouze do výše druhého patra. Jednotná barva domů, nerušící světelné nápisy. A příjemní lidé.

4. listopadu 2004, 00.00 | Krajina s minimální vláhou. Krajina hornatá. Vyvřelina a láva. Chráněný park Timanfaya. Autem na parkoviště takřka na vrcholku sopky. Pětatřicet stupňů Celsia ve stínu. Takže, jak říkal pan Horníček, do stínu nás ani nepouštěli. Přestup do autobusu. Klimatizovaného. To je dobré.