Fotografické filtry: rozdělení a jak na výběr - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

5. února 2014, 10.23 | Fotografické filtry se vždy používali, používají a používat se budou. Neodiskutovatelnou roli měly samozřejmě v době klasického kinofilmu – kde se vedle šedých a přechodových filtrů hojně užívaly filtry barevné. Ty však dnes - v době digitální fotografie - jaksi postrádají smysl, neboť barevnost scény snadno a rychle ovlivníme vyvážením bílé (WB / white balance). Ať již před focením nebo následným zpracováním RAW formátu.

Filtry pro digitální fotografii jsou stále velice populárním a efektivním příslušenstvím, I když dnes – v té éře moderní, digitální - mnohé z nich nahradí počítač. To platí zejména pro filtry barevné. Podobně však může moderní technika pomoci též v případě přechodového filtru, který lze řešit lokálními úpravami (s využitím masek a křivek) ve photoshopu nebo funkcemi HDR. Některé filtrů se však v počítači simulují značně obtížně (nevěrohodně) - viz filtry polarizační. Pro jiné je zase počítač jednoduše není relevantním nástrojem (ND filtry). Jaké filtry tedy máme a kdy je použít?

UV filtry

Smyslem UV filtru je eliminace ultrafialového (okem neviditelného) spektra světla. UV filtr propouští viditelné světlo a UV záření eliminuje (stejně jako sluneční brýle nebo opalovací krém). Vtip je v tom, že současné digitální fotoaparáty svůj UV filtr mají od výrobce (chránící samotný snímač), tudíž v digitální fotografii mají UV filtry funkci spíše sporadickou - coby mechanická ochrana objektivu. Na druhou stranu UV filtr nesnižuje světelnost objektivu, nemá negativní vliv na kvalitu snímků a v neposlední řadě není nijak drahý. Když už UV filtr, dobrý je co nejtenčí a kvalitní (s dobrou antireflexní vrstvou).

Polarizační filtry

Filtruje polarizované světlo, kýženého efektu se dosáhne otáčením filtru vůči objektivu s tím že výsledek můžeme kontrolovat v hledáčku fotoaparátu v reálném čase. Polarizační filtr principielně eliminuje nežádoucí odlesky, využití najde například v krajinářské fotografii - prokresluje scénu, ztmaví modré nebe, vyčistí barvy. Fotografie jsou kontrastnější, barevně sytější, “čistší”. Úbytek světla s použitím polarizačního filtru je cca 1,5 EV. Polarizační efekt je nejvýraznější v bočním světle! Naopak v protisvětle nebo se sluncem v zádech je efekt v podstatě nulový (stejně tak, máme-li zataženou oblohu). Využití nalezne polarizační filtr také v produktové fotografie, díky své unikátní vlastnosti eliminace odlesků (od většiny povrchů jako: voda, sklo i drobné částečky v atmosféře). Výjimku tvoří kovové povrchy, na které je polarizační filtr krátký. Máme dva typy filtrů - lineární a cirkulární.

Neutrální filtry

Neutrální, šedé ND filtry (Neutral Density) snižují množství světla procházejícího skrze objektiv. Ubírají světlo rovnoměrně v celé své ploše a simulují tím vyšší clonová čísla (na hloubku ostrosti ND filtry nemají žádný vliv). V zásadě se používají, potřebujeme-li co nejvíc prodloužit čas. Typickou situací je fotografování tekoucí vody za jasného slunného dne (kdy i na max zaclonění a min ISO stále vychází nedostatečně dlouhé časy, nutné k rozmazání vody). ND filtry se označují číslem / faktorem propustnosti světla: ND 2 (=50%), ND 4 (=25%), ND 8 (=12,5%). ND 2 má tak ztrátu 1EV (2x méně světla), ND = 2EV (4x méně světla), ND 8 = 3EV (8x méně světla). Jsou i výjimky typu Hoya a B+W, kde je úbytek 8-9 EV.

Přechodové filtry

Variace ND filtrů, kde ztmavení neprobíhá celoplošně ale pouze lokálně. Použití v krajinářské fotografii (ztmavení oblohy) u silně kontrastních scén. Přechodový filtr kombinuje přechod od zabarveného (neutrálně-šedého) povrchu až po zcela čirou část. Je rozdělen (čirá / zatmavená část) na poloviny nebo třetiny. Ona “ztmavená” oblast je opět označována (jako u ND filtrů) faktorem ztmavení (ND 2, 4, 8). Stejně jako polarizační, jsou i přechodové filtry v otočné obroučce, kvůli možnosti libovolného natočení.

IR a barevné filtry

Infračervený filtr eliminuje viditelné světlo a propouští pouze infračervenou (lidským okem neviditelnou) část spektra. Výsledné snímky jsou pak zcela výjimečné, plné abstraktních barev a světelných nálad. Problém je v tom, že digitální fotoaparáty obsahují soustavu filtrů (vč UV a IR), takže je nutné použít dlouhé časy nebo vysoké ISO hodnoty. Barevné filtry dnes již plně nahradily možnosti počítačů. Výjimkou jsou situace, kdy je jedna barevná složka (např. červená) v jasné převaze . Pak fyzický barevný filtr smysl má.

Co si hlídat

Odolnost vůči odleskům. Vliv má kvalita antireflexní vrstvy a tloušťka (profil) filtru (čím tlustší, tím teoreticky větší hrozba reflexí). Filtry by také neměly měnit barvu světla (vyjma barevných). Slabší filtry nezpůsobují žádný (nebo jen zanedbatelný) barevný posun, ty silnější nefiltrují zcela rovnoměrně, může tak dojít k barevnému posunu. Musíme “přiznat” průměr filtru vůči objektivu. Někteří výrobci nabízejí redukce (Cokin) ale vždy je to kompromis na úkor komfortu. Širokoúhlé objektivy mají sklon k vinětaci (tmavnutí světla v rozích). Problémem je také otáčení předního členu při ostření (platí zejména pro levnější skla). To minimálně dosti komplikuje použití polarizačních a přechodových filtrů. Posledním faktorem je samotná kvalita filtru. Kvalitní filtry stojí řádově tisíce, navíc s průměrem filtru roste výrazně I cena.