Photoshop tutoriál: Imitujeme nízkou hloubku ostrosti - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

6. května 2009, 00.00 | V dnešním Photoshop tutoriálu se pokusíme na fotografii uměle snížit hloubku ostrosti pomocí speciálního filtru „Lens blur“ (Rozostření objektivu), tak jak nám to například ve fotografickém plenéru umožňují světelné objektivy. Více viz náš článek.

Jedním z často vytýkaných „nešvarů“ digitálních fotoaparátů, které mají malý snímač (např. kompakty), je velká hloubka ostrosti (hloubka ostrosti de facto určuje, v jaké vzdálenosti od roviny, na kterou je objektiv zaostřen, bude obraz na snímku ještě ostrý). Problém s velkou hloubkou ostrosti pak komplikuje realizaci tvůrčího záměru, který například spočívá v oddělení hlavního motivu snímku od rušivého pozadí fotografie. Před podobný problém mohou být postavení i uživatelé např. APS-C digitálních zrcadlovek při použití objektivu s nižší světelností (například s maximálním otevřenou clonou f3,5 a více), které sice mají větší senzor než kompaktní přístroje (umožňují lepe pracovat s hloubkou ostrosti), ale díky svému vyššímu clonovému číslu nemohou dosáhnout tak nízké hloubky ostrosti, jaká je příznačná pro světelnější skla (s clonovým číslem f2,8 a méně). V obou případech není třeba smutně „věšet hlavu“, protože efekt nižší hloubky ostrosti na fotografiích je možné vytvořit i ve Photoshopu.

V daném programu je pro vytvoření volitelné hloubky ostrosti k dispozici speciální filtr „Rozostření objektivu“ („Lens blur“; v Photoshopu je dostupný od verze CS). Tento nástroj napodobuje specifický typ rozostření (bokeh) světelných objektivů, disponující velkým otvorem clony, pomocí práce s výběrovou maskou, která je vykreslená ve škále šedi. Pomocí této masky je na snímku vybrán hlavní motiv a proto je možné selektivně rozostřit ostatní nedůležité partie snímku, které ho obklopují. S trochou cviku a trpělivosti lze pomocí nástroje "Rozostření objektivu" dosáhnout ve Photoshopu přijatelných výsledků. Pusťme se tedy do toho.

Otevřeme si vhodnou fotografii, na které budeme chtít oddělit hlavní objekt od pozadí. Zkopírujeme si vrstvu „Pozadí“ („Background“) pomocí klávesové zkratky „Ctrl-J“ ( obr. 1), abychom si zálohovali původní snímek. Nyní provedeme výběr těch míst na fotografii, které hodláme zachovat zaostřené. V případě naší vzorové fotografie budeme vybírat tygra, který na snímku plní roli hlavního motivu. Výběr můžeme provést například pomocí režimu „Rychlá maska“ („Quick mask“), který aktivujeme klávesovou zkratkou „Q“ (okolo ikonky aktivní vrstvy se objeví čtvereček symbolizující režim rychlé masky; viz obr. 2). Pro přesnější konrolu nad výběrem pomocí rychlé masky je vhodné pracovat při zobrazení fotografie v poměru 1:1 ( obr. 3).

Protože se snažíme simulovat zdání nízké hloubky ostrosti, jenž je charakteristická pro výměnné tele-objektivy DSLR, je dobré na upravovaný snímek nahlížet prostorově a díky tomu si lépe ujasnit, která místa na fotografii rozostřit či naopak ponechat ostré. V případě naší vzorové fotografie bude nutné pro věrohodné zobrazení bokehu objektivu provést výběr stupňovitě již od prostoru před hlavním objektem na fotografii (prostor před tygrem) tak, aby hloubka zóny ostrosti končila za daným hlavním objektem (v našem případě jsou to zadní tlapy tygra). Proto v režimu aktivní rychlé masky si nejdříve zvolíme nástroj „Přechod“ („Gradient“, klávesová zkratka „G“; přechod barev černá/bílá obr. 4) a vertikálním tažením linky přechodového nástroje zhruba do úrovně „čumáku“ tygra ( obr. 5) vytvoříme červený gradient ( obr. 6).

Poté pomocí nástroje „Štětec“ („Brush“; klávesová zkratka „B“; obr. 7) s jemnými okraji dokončíme výběr hlavního objektu na fotografii pomocí malování štětcem přes místa, které chceme mít na snímku zaostřené ( obr. 8). U okrajových partií hlavního objektu se snažíme postupovat opatrně, abychom provedli jeho přesný výběr (např. jemné chloupky na srsti tygra apod.).

Po hotovém ručním výběru hlavního objektu si režim rychlé masky převedeme na aktivní výběr pomocí stisku klávesy „G“( obr. 9). Pokud jsou na obrázku místa, která nejsou součástí výběru, i když v něm měly být vybrány, vraťte o krok zpátky (klávesová zkratka „Ctrl-Z) a rychlou masku patřičným způsobem na těchto partiích snímku domalujte. Nyní si aktivní výběr uložíme jako samostatný kanál. Toho dosáhneme pomocí příkazu „Uložit výběr“ („Save selection“), který nalezneme v menu „Výběr“ („Selection“; obr. 10 ). V dialogu „Uložit výběr“ ponechme výchozí nastavení a pokud chceme, tak si v kolonce „Název“ („Name“) můžeme pro lepší přehlednost výběrový kanál pojmenovat („Selection“; obr. 11). Potvrdíme příkazem „OK“.

Nyní si aktivní výběr můžeme odznačit pomocí klávesového příkazu „Ctrl-D“. Uložený výběr můžeme nalézt v paletce „Kanály“ (Channels; viz obr. 12), kde ho máme kdykoliv k dispozici pro jeho eventuální korekci (v paletce „Kanály“ klikneme na vytvořený kanál a nástrojem „Štětec“ domalujeme místa s chybějícím výběrem).

Teď máme konečně připraveno vše potřebné pro vlastní využití filtru „Rozostření objektivu“ („Lens blur“). Můžeme si tedy otevřít jeho dialog, který nalezneme v menu „Filtr“/ “Rozostření“/ “Rozostření objektivu“ („Filter“/ “Blur“ / „Lens blur“; viz obr. 13). Vlastní okno filtru „Rozostření objektivu“ skýtá celkem čtyři hlavní oblasti nastavení: „Mapa hloubky“, „Clona“, „Zrcadlová světla“ a „Šum“. Nejdříve si pro svižné zobrazování provedených změn zapneme volbu rychlého náhledu (zaškrtneme v dialogu políčko „Náhled“ a vybereme volbu „Rychlejší náhled“).

V úseku nastavení „Mapa hloubky“ („Depth map“) si v roletce volby „Zdroj“ („Source“) načteme náš uložený výběr (viz obr. 14). Pokud klikneme kurzorem myši do okna náhledu, můžeme tímto úkonem nastavit hodnotu ohniskové vzdálenosti simulovaného objektivu („Blur focal distance“). Tuto volbu však v našem případě nebudeme potřebovat, neboť jsme si již v rámci aplikovaného přechodu vytvořili selektivní výběr hlavního objektu v záběru snímku (volba ohniskové objektivu je užitečná například při samostatné aplikaci přechodu barev černá/bílá přes celou šíři obrázku, jehož hlavní objekt se nachází v dolní třetině dané fotografie).

Dalším úsekem nastavení dialogu „Rozostření objektivu“ je volba „Clona“ („Iris“). V rámci této volby si můžeme navolit například tvar lamel clony (respektive počet lamel clony simulovaného objektivu; viz obr. 15), jejichž počet bude mít vliv na vzhled bokehu (například zobrazení rozostřených partií jasů na obrázku). Jezdcem nastavení posuvníku „Poloměr“ („Radius“) docílíme nejvíce viditelného efektu, kterým je intenzita rozostření (tato volba vlastně nastavuje velikost otvoru clony imaginárního objektivu). Nastavení dalších podvoleb „Zakřivení lamel“ („Blade curvature“ - nastaví míru „kulatosti“ vlastního tvaru lamel) a „Natočení“ („Rotation“ - nastaví velikost natočení lamel v clonovém ústrojí objektivu), mají vliv na reprodukci odlesku světel v rámci bokehu (podobně jako navolený počet lamel clony). S konkrétním nastavením těchto voleb je dobré si trochu individuálně pohrát dle vlastní vůle.

Další oblast nastavení dialogu „Rozostření objektivu“ obsahuje volbu „Zrcadlová světla“ („Specular highlights“; viz obr. 16) s podvolbami „Jas“ („Brightness“ - určuje intenzitu zesvětlení jasových oblastí na snímku) a „Práh“ (Treshold – tonálně upřesní, kterých hodnot jasů se bude zesvětlení týkat). Díky nastavení těchto voleb je možné obnovit intenzitu původního jasu světelných odlesků v obraze, jejichž intenzita jasů byla na snímku zeslabena díky převodu zářivých jasů v obraze do škály šedé, která se odehrává v rámci fungování daného filtru simulující rozostření objektivu.

Posledním oddílem nastavení zmíněného dialogu je oblast voleb s výstižným označením „Šum“ („Noise“; viz obr. 17), která si bere na starost obnovení původní zašuměnosti snímku tak, aby nápadná „vyhlazenost“ rozostřených partií snímku na sebe nestrhávala nechtěnou pozornost. Intenzitu šumu určujeme pomocí posuvníku „Míra“ („Amount“). Z vlastní zkušenosti můžeme doporučit nenastavovat hodnotu míry šumu nad 10 bodů (samozřejmě s přihlédnutím na velikost rozlišení upravované fotografie). Distribuci „zrna“ šumu je dobré ponechat jako rovnoměrnou („Rovnoměrné“; „Uniform“). Obvykle se také v praxi osvědčuje upřednostnění monochromatického šumu (v dialogu se zaškrtne políčko „Monochromatický“; „Monochromatic“). V případě naší upravované fotografie s tygrem jsme tedy dialog „Rozostření objektivu“ nastavil tak, jak můžete vidět na obr. 18. Konkrétní nastavení hodnot se samozřejmě může lišit dle parametrů upravované fotografie. Dialog s příslušným nastavením, které se nám zamlouvá, následně potvrdíme příkazem „OK“.

Nyní před sebou můžeme vidět již hotovou verzi upravené fotografie, na které jsme uměle snížili hloubku ostrosti. Hlavní motiv snímku - tygr, je přijatelným způsobem oddělen od pozadí prostřednictvím větší intenzity bokehu pozadí, než který byl viditelný na neupravované verzi snímku. Výsledek naších úprav sice nemůže úplně přesně napodobit bokeh kvalitních světelných objektivů v ceně řádů desítek tisíc korun, ale i tak se nám povedlo na fotografii lépe oddělit hlavní objekt od pozadí. Hlavní zaostřený objekt na snímku tak na sebe lépe váže větší pozornost diváka, a to je ten kýžený efekt, kterého jsme chtěli v dnešním Photoshop tutoriálu dosáhnout.

Na závěr dovolte několik poznámek k výše uvedenému postupu. Při výběru hlavního objektu můžete využívat i jiné výběrové nástroje (Bézierovy křivky nástroje „Pero“, „Laso“, výběr pomocí rozsahu barev apod.) Záleží hlavně na povaze snímků a objektů, například jestli budeme vybírat objekt s ostrými hranami či naopak měkkými okraji (při výběru objektů s jemnými okraji je také dobré výběrovou masku trochu rozostřit pro zjemnění přechodů ostrými a neostrými partiemi). Mějte na zřeteli, že na výběrové masce bude vše bílé podléhat rozostření a naopak to, co bude na masce černé, zůstane ostré. Na šedě zbarvené partie bude efekt rozostření objektivu aplikován s nižší intenzitou, proto je například gradient provedený v odstínech šedé škály ideálním prostředkem pro odstupňovaný úbytek ostrosti, tak jak jej známe u bokehu objektivů.

Pro co největší úspěšnost výše uvedeného postupu je dobré provádět precizní výběr hlavního objektu a rovněž je dobré si při tvorbě výběrového kanálu představit scénu v rovině třírozměrného prostoru. Z toho například vyplývá potřeba objekty v pozadí, které jsou blíže k hlavnímu objektu, rozostřit o něco méně, než objekty, které se na snímku nacházejí úplně vzadu (na masce výběru budou tyto objekty vymalovány šedým odstínem, namísto sytě černé barvy výběru – tzn. efekt rozostření na nich bude aplikován s nižší intenzitou).

Pokud se hlavní objekt nalézá například uprostřed snímku a před ním se tak nalézá směrem k pozorovateli určitý větší prostor, pak je rovněž vhodné tyto partie na snímku stupňovitě rozostřit.

Pamatujte, že dosáhnout věrohodné simulace vhodného bokehu světelného objektivu vyžaduje určitou praxi a trpělivost. Určitou pomůckou v tomto směru může být například detailní studium fotografií, které byly pořízeny značkovými objektivy s velkou světelností. Pokud vás softwarová simulace malé hloubky ostrosti zaujala a přesto nemáte chuť na časově náročné „kopírování“ bokehu toho či jiného objektivu, tak nemusí být špatnou volbou využít například profesionální Photoshop plugin „Alien Skin Bokeh“, který mimo jiné v sobě zahrnuje nabídku presetů s nastavením, jenž odpovídá charakteristickým vlastnostem bokehu vybraných objektivů známých značek.

Další zajímavé zdroje:
www.computer-darkroom.com
www.tuaw.com
www.creativepro.com
www.photoshopessentials.com
www.outbackphoto.com
www.retouchpro.com

Video:
www.sebastiansulinski.co.uk
www.youtube.com
www.youtube.com
www.youtube.com
www.youtube.com
www.youtube.com
www.youtube.com