Sto a tři rady pro lepší fotografie (10. část) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

103rad_10_100px

103rad_10_100px

10. června 2011, 00.00 | Naprostá většina amatérských fotografů neumí správně používat zoom na svých fotoaparátech a fotografují z naprosto nevhodné vzdálenosti. Zdá se vám toto tvrzení přehnané?

9. rada – Nezoomujte, dokud můžete chodit

Zoomy nevznikly proto, abyste z pohodlí vlastního houpacího křesla mohli vyfotit svlékající se sousedku v okně přes ulici tak, aby přitom vypadala, že stojí vedle vás. Neslouží (tedy pardon, ve skutečnosti bohužel velmi často slouží) k tomu, abyste digitálním padesátinásobným zoomem fotili batole, plazící se v dáli po louce. V obou případech se na výsledek navzdory zlepšující se optice a nejrůznějším stabilizátorům nedá koukat. V obou případech vám daleko lépe poslouží vlastní nohy. U sousedky zazvoňte a přemluvte ji, ať se nechá vyfotit ze dvou metrů. Buďto podlehne, nebo vám alespoň uvaří kávu. K batoleti dojděte, klekněte si nebo použijte třeba ministativ a foťte z jeho úrovně, možná dokonce v režimu makro. Zoomy nejsou dalekohledy! Měly by se zakázat. Nebo být na předpis pro tělesně postižené či naopak rozumně poučené. Mnohé fotografie by vypadaly lépe.

V čem je zakopaný pes? Každé ohnisko má svoji charakteristickou perspektivu. A každý zoom objektiv jich nabízí nekonečný počet v rozsahu mezi svými dvěma krajními hodnotami, proto se mu také správně česky má říkat objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností, zoom je ale o dost kratší. Není přitom lhostejné, snímáme-li portrét ultra širokoúhlým sklem zblízka nebo tentýž sportovním teleobjektivem zdálky. Podle okolností a hlavně vlastního záměru lze použít to i to, je ale třeba si uvědomit, že výsledný obraz bude pokaždé zcela jiný. A my chceme tvořit! Nenecháme výsledný obrazový účinek, zkreslení, prostorovost a hloubku ostrosti na nějaké náhodě!

Dobrý příklad toho, jak se s různě nastavenou ohniskovou vzdáleností, stejně jako se vzrůstající reálnou vzdáleností jednotlivých plánů scény od sebe mění jejich vzájemná zdánlivá velikost. To má na svědomí perspektiva a můžeme ji skvěle využít ke svým záměrům. Nasvícený pětiúhelník ve středu obrazu v pozadí je ve skutečnosti stále týž a jeho velikost se nemění. My ho ale vůči postavě modelu můžeme na snímku zmenšovat či zvětšovat libovolně! Pro rozostření pozadí cloníme co možná nejméně a ostříme pouze na hlavní motiv. Technické detaily: Nikon D70, objektiv 50 mm 1:1,8, clona 1,8, čas 1/60 s, blesk do relativně dlouhého času spolu se záměrným pohybem fotoaparátu během expozice zajistí ostrost jen blízkých objektů.

Zde byl zoom objektiv nastaven na relativně střední ohnisko cca 30 mm (pro DX formát) a tím bylo sice umožněno dokonalejšího prostření celé hloubky scény, ale pro celkový nedostatek světla jsem nemohl navíc dostatečně zaclonit objektiv. Za použití delšího ohniska by tedy nebyly všechny ruce stejně ostré, o což šlo především. Musel jsem se tedy smířit s tím, že následkem většího perspektivního zkreslení kratšího objektivu se délka paží směrem dozadu rychle zkracuje. U teleobjektivu by k tomu nedošlo nebo ne tak viditelně, v těchto světelných podmínkách byl však, viz výše, nepoužitelný. Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5, clona 4, čas 1/25 s, světlo od svíček. Vysoký kontrast je daní za původní reálné osvětlení. Přepaly a vysoký kontrast zde ale nevadí. Zvyšují naopak grafický účinek obrázku, stejně jako krásné zrno (v této velikosti souboru nutně jen naznačené).

Nehledě k tomu, že fotografie na zbytečně velké vzdálenosti budou vždycky a bez ohledu na naše technické vybavení zatíženy řadou vad, způsobených právě tou vzdáleností. Proto se snažíme pokaždé fotografovat z co možná největší blízkosti, samozřejmě s ohledem na konečný záměr. Uvědomte si, že přitom, když na něco zaostříte, snímáte nejen samotný objekt, ale i všechno mezi ním a objektivem v dané kulové výseči, omezené konkrétním ohniskem.

Při malých vzdálenostech můžete samozřejmě prach, pyl, mlhu, kouřmo, déšť, sníh, smog atd. zanedbat, s rostoucí vzdáleností ale problém narůstá a vy tak vlastně neustále, aniž byste si to uvědomili, fotíte přes jakýsi „filtr“, který vaše fotografie změkčuje, zneostřuje, mění jejich kontrast i barevnost. Každý dobře ví, jak vypadají vzdálené hory nebo lesy na obzoru při pozorování z nějaké vyhlídky. Ani když si je přiblížíte silným dalekohledem nebo teleobjektivem, nerozlišíte jednotlivé stromy a detaily.

Na vině přitom není kvalita optiky, ta může problém jen dále zhoršit, nikdy ale ne zlepšit. Toto zlepšení může nastat pouze v závislosti na denní (v horku se navíc vzduch „tetelí“ a fotit na větší vzdálenost je ještě těžší až nemožné) a roční době nebo na počasí. Po dešti se například vzduch a tím i dálky většinou „vyčistí“. Někdy je ale samotný tento jev (ztráta detailů s rostoucí vzdáleností) naopak velmi fotogenický, opět záleží na cíli a záměru autora.

Nejdelší ohniskové vzdálenosti i méně kvalitních zoomů přesto občas používáme a mohou být dobrým pomocníkem, ale ze zcela jiných důvodů. Někdy se k motivu blíž prostě nedostaneme. Typicky na stadionech, je-li mezi námi a scénou nějaká překážka, nebo je-li to třeba nebezpečné. Může se stát, že chceme pro nějaký bulvár zdokumentovat nové poprsí Britney Spears při jejím opalování nahoře bez na soukromé pláži. Tam se asi neproplížíme. Nebo dostaneme za úkol pořídit portrét drogového dealera, kterého drží ozbrojené stráže za třemi ostnatými ploty, nabitými elektřinou. Je to kompromis a snímek nebude takový, jaký by měl být. Ale bude lepší než žádný nebo než se nechat usmažit elektřinou. A nakonec vždycky ještě můžeme tvrdit, že ty rozostřené dráty jsou umění.

Volbou vhodné ohniskové vzdálenosti ale jinak ovlivňujeme především vzdušnost nebo stlačenost perspektivy a hloubku ostrosti, která je vždy tím menší, čím je ohnisko objektivu delší a naopak. Někdy zkrátka chceme mít ostré všechno od popředí k pozadí a někdy se nám hodí, aby hlavní motiv „plaval“ na rozmazaném, nekonkrétním a vzdušném pozadí, nebo naopak rádi využijeme silného rozostření a tím prakticky zmizení rušivého popředí (drátěný plot, špinavé sklo). Zoomy používáme proto, že umožní nenosit s sebou tolik pevných objektivů jednotlivých ohniskových vzdáleností. Tím ušetří kromě hmotnosti i nemalé finanční prostředky. Navíc nemusíme tak často měnit objektiv a prachem ohrožovat choulostivý čip. Mírně sníženou optickou kvalitu danou jejich celkově složitější vnitřní konstrukcí přitom většinou mlčky akceptujeme.

Před fotografováním se zoomem se ale vždycky na okamžik zamyslíme a pak nastavíme vhodnou ohniskovou vzdálenost, odpovídající našemu záměru. Nikdy ne podle současné vzdálenosti mezi námi a naším cílem! Následně se s touto předvolenou délkou ohniska vydáme na cestu. Průběžně v hledáčku kontrolujeme, zdali se výsledný obraz již shoduje s původní představou. V opačném případě jdeme dál. Blížíme se nebo naopak vzdalujeme. Zoomového prstence se přitom nedotýkáme! Někdy jde o centimetry, někdy o metry, jindy ujdeme či vyšplháme kilometr. Ale vždycky se to vyplatí. Jedině to, jak vypadá hotová fotografie, je důležité. Nic z toho, co jsme pro ni udělali nebo naopak neudělali, diváka ve finále nezajímá.

Poloakt z podhledu relativně středním ohniskem cca 30 mm (pro DX formát) a malým zacloněním, ostřeno na obličej. Popředí i pozadí ztrácí ostrost a dodává hlavnímu motivu čitelnost, ale zároveň jistou vítanou míru abstrakce. Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5, clona 4.

Podobný úhel záběru, stejný objektiv, tentokrát ale chceme mít ostré všechno. Nastavíme nejkratší možné ohnisko 18 mm a co nejvíce zacloníme. Půjdeme také o něco blíže než u minulého záběru, takže relativní velikost postavy se nezmění, roste ale perspektivní zkreslení i pocit hloubky prostoru. Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5, clona 22, použit vestavěný blesk na prosvětlení obličeje.

Portrét s takto rozostřeným a klidným pozadím je možné zhotovit pouze s pomocí dlouhého ohniska nebo co možná nejvíce odcloněného objektivu, nejlépe kombinací obojího. Není jedno, jak daleko stojíte, a nestačí zarámovat obraz pouhým zoomováním. Jste-li příliš blízko a použijete-li příliš široké ohnisko, bude na fotografii vše ostré a postavě porostou z obličeje v takto členitém prostředí ošklivé větve. A neargumentujte tím, že pozadí výběrem rozostříte v počítači! Bavíme se o cílevědomém komponování a ne o dodatečné nápravě školáckých chyb! Během času, ušetřeného retušováním, můžete navíc pořídit další skvělé fotografie! Technické detaily: Zenit E, objektiv 135 mm 1:2,8, clona 4, čas 1/125 s. Skenováno z archivního, stářím poněkud odbarveného, ale historicky cenného diapozitivu (osoba na fotografii již dávno nežije). Původní barvy rekonstruovány ve Photoshopu.

Širokoúhlá ohniska vašeho zoomu najdou uplatnění i ve stísněných prostorách, kdy prostě větší odstup není možný. Chcete tu fotku, nebo ne? A neargumentujte tím, že bylo možné opustit vozidlo a fotit teleobjektivem otevřenými dveřmi. Kvůli unikátnímu světlu blikající výstražné žárovky se fotografovalo v myčce během mycího programu. A bylo tam docela dusno… Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5. Nastaveno ohnisko 18 mm.

Příklad situace, kdy je naopak zoomovat během snímání velmi žádoucí. Pevné objektivy jsou ve velké nevýhodě při fotografování pohybujících se objektů, zejména těch, které se pohybují směrem k nám nebo od nás. Zoom mi umožnil držet motocykl i ve velké rychlosti stále v záběru a navíc neustále přibližně stejně veliký! Chce to ale nejprve trochu natrénovat na něčem pomalejším. Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5.

Ideální záběr pro krátké ohnisko vašeho zoomu. Přední i zadní plán chceme mít ostrý a v záběru toho má být co nejvíce. Minule jsme říkali, že máte jít co nejblíže a soustředit se jen na jeden motiv. Tohle je ale právě jedna z mála výjimek (i tu jsme v předchozí části zmínili), kdy hlavním tématem není postava, ale srovnání, pocit hloubky, výšky, měřítka, dojem strachu i monumentality horské krajiny. Technické detaily: Canon G6.

Užitím teleobjektivu a malým zacloněním nemusíme chtít vždycky rozostřit pouze pozadí. Tady to bylo naopak popředí (vlastně pozadí v popředí, tedy – ech), princip je ale stejný. Technické detaily: Nikon D70, objektiv 85 mm 1:1,8, clona 2.

Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny

:: Partneři soutěže "100+3 rady"