Sto a tři rady pro lepší fotografie (23. část) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Praxe  

9. září 2011, 00.00 | Ostřílení lovci fotografických okamžiků (už když se zamyslíte nad vlastním smyslem toho posledního slova, cítíte rychlost a pomíjivost, v něm zakódovanou) nebo také takzvaných momentek vám jistě potvrdí, že na technické výbavě nezáleží zdaleka tolik, jako na vlastních schopnostech fotografa.

24. rada – Mžiky oka

Vhodný je prakticky jakýkoli fotoaparát s dostatečně pohotovým ovládáním. Pro svoji pomalou reakci a malou světelnost se příliš nehodí malé kompakty se zoom objektivy. K těmto motorem (chcete-li, tedy „kolébkou“) ovládaným objektivům ještě tolik, že při potřebě opravdu pohotové reakce raději na změnu ohniskové vzdálenosti během vlastního fotografování rezignujte a vhodné ohnisko nastavte předem. Zoomy ovládané mechanicky okružím přímo na objektivu jsou už mnohem rychlejší a přesnější. Obejdete se ale úplně i bez objektivu s proměnnou ohniskovou vzdáleností, je to podle puristů dokonce vhodnější. Úhel záběru a hloubka ostrosti, definovaná největším clonovým otvorem předem zvoleného pevného objektivu, má totiž zásadní vliv nejen na přiblížení (to nyní ovlivníte vlastníma nohama), ale i na perspektivu, zkreslení a charakter pořízeného záběru.

Rychlé automatické ostření je příjemné a pohodlné, není ale nikdy samospasitelné a každý, kdo se pohotovou reportážní fotografií někdy zabýval, zná ony frustrující momenty, kdy se chystáte stisknout spoušť a zaznamenat neopakovatelnou, nádherně nasvícenou a zakomponovanou situaci, když v tom se autofokus vašeho přístroje nečekaně „chytne“ vzdáleného světelného zdroje nebo naopak ruky někoho, právě zuřivě gestikulujícího vedle vás. Manuálně předem nastavená zaostřená vzdálenost spolu s vhodným zacloněním fungovala docela spolehlivě celá desetiletí před vynálezem automatického ostření a stejně spolehlivě poslouží ve většině případů i dnes.

U prvních digitálních fotoaparátů autofokus fungoval zoufale pomalu, kontinuální doostřování bylo spíš nepoužitelnou hračkou. I s nimi se ale dalo pracovat (jiná možnost ani nebyla) s použitím zmíněné metody manuálního předostření na zvolenou vzdálenost. To jen potvrzuje, že dnes totéž musíte dokázat prakticky s čímkoli! Horší už bylo, že třímegapixelový výstup tehdy netrpěl přehnanou kvalitou a přitom za původní cenu podobného přístroje si dnes v klidu koupíte plnoformátové tělo stejné značky. Technické detaily: Nikon Coolpix E995, clona 4,7, čas závěrky 1/122 s, ISO 200.

Funguje to jednoduše. Například chci ostře zachytit rychle jedoucí motocykl v blízké zatáčce. Někdy mohu sice pozorovat motorku v hledáčku již chvíli předem se zapnutou funkcí sledování, to ale pokaždé nefunguje a nemusí to být chyba fotoaparátu (motocykl může vyjet ze skryté zatáčky nečekaně na poslední chvíli či přijíždí skrze stromořadí, kterého se autofokus drží, protože je blíže objektivu), nebo jen není dost rychlé. Jednodušší a fungující spolehlivě u jakéhokoli (i čistě mechanického) fotoaparátu, je zvolit si v zatáčce, do které motorka teprve přijede, konkrétní místo, kde ji budu snímat, a na ně předem zaostřit. Vyberu například bílou středovou čáru nebo patník, na ně zaostřím (mohu stejně dobře zároveň předem nastavit i vhodnou clonu a čas) a hodnoty zafixuji buďto vypnutím autofokusu, nebo namáčknutím spouště do poloviny. Pak sleduji přijíždějící motocykly a přesným stiskem spouště jeden za druhým fotografuji právě a jedině na tomto předem zvoleném místě zatáčky. Kdekoli jinde budou pochopitelně ostré jen nedokonale.

Tutéž metodu mohu využít i jindy zaostřením předem na místo, kterým musí můj model projít nebo se na něm zastavit – při pouličním fotografování, „lovu“ ptáků u krmítka, při probíhání dětí ozdobenou bránou atd.

Předem předvolená vzdálenost a clona zajistí rovněž nejvhodnější a nejen náhodnou hloubku ostrosti, a navíc má i tu výhodu, že není pokaždé nutné před expozicí přikládat přístroj k oku. Hlavním heslem v tomto oboru je totiž kromě pohotovosti i maximální nenápadnost. Člověk, potulující se ve vykřičené přístavní čtvrti s fotoaparátem u oka, navíc vybaveným mohutným zoomem či teleobjektivem, nejenže žádnou momentku neuloví (maximálně prchající postavy zezadu nebo naopak strojené a nepřirozené úsměvy typu „já nic, já muzikant“), ale navíc riskuje i fyzickou inzultaci anebo návrat bez fotoaparátu. Modřiny se sice časem zahojí, ale fotografická technika je drahá a pořízené záběry často nenahraditelné.

Fotograf by se měl v podobných případech chovat jako skutečný lovec. Vidět, ale nebýt viděn, pohybovat se nenápadně a fotoaparát ukazovat jen na nezbytně nutný okamžik. Dobře to kupodivu funguje v davu, na festivalech, sportovních utkáních nebo jiné monstrózní akci, kde je spousta lidí a šikovný fotograf se zde snadno ztratí (zvlášť, pohybuje-li se jich zde víc). Nejtěžší je stát se neviditelným v cizí uzavřené čtvrti, na osamělých místech, v nepřátelském prostředí (tím nemusí být vždy jen válečné bojiště, ale i třeba hospoda v sousední vsi). Denně v novinách a časopisech otiskované snímky světových reportérů nebo proslulé pikantní fotografie mediálních hvězd (pomiňme na okamžik morální aspekt práce v žoldu bulvárních plátků) ale dokazují, že to jde kdekoli. A když to dokážou oni, to by v tom byl čert...

Technicky nepříliš kvalitní ukázka s vysokým šumem, pořízená v roce 2003, opět ukazuje, kam se od té doby posunula měřítka kvality a možností techniky. Pro použití v tehdejším tisku (zakomponování titulku) bylo navíc redakcí nepříliš dokonale rozostřeno a sjednoceno rušivé pozadí s davy diváků. Fyzicky ultramalé rozměry tehdejších čipů totiž jiné rozostření pozadí ani neumožňovaly. Pro nás je ale nyní podstatné, že se zde podařilo naprosto dokonale zachytit tu jedinou vhodnou setinu vteřiny, kdy gesto zdvižené ruky, výraz tváře, kouř od roztočené zadní pneumatiky a náklon motocyklu, drženého jedinou rukou za řidítko a zároveň ovládající plynovou rukojeť, vypovídá cosi důležitého a slovy jen těžko popsatelného o umění a odvaze špičkového kaskadéra. Z archivních důvodů tedy jdou v tomto případě technické parametry záběru stranou, protože historická hodnota je tu důležitější (samozřejmě, jak pro koho). Technické detaily: Nikon Coolpix E5700, clona 7,4, čas závěrky 1/430 s, ISO 100.

Zachytit pohotově ten pravý mžik oka nemusí být potřeba jen na závodech rychlých vozidel. Nacvičené schopnosti se hodí doslova všude. Typickým příkladem může být tanec. V podobné barové atmosféře, často v zakouřené sklepní místnosti, bude optika vašeho aparátu zápasit navíc s umělou mlhou, cigaretovým kouřem, mihotavým a dopředu jen těžko odhadnutelným osvětlením, co do barevnosti, směru i intenzity. Vy tohle všechno ale musíte zvládnout jaksi mimochodem – vaším hlavním úkolem je zachytit tanečnici v atraktivní póze, přijatelně ostrou, zajímavě nasvícenou a v tom správném, rychle pomíjejícím momentě. Technické detaily: Nikon Coolpix E995, clona 3,3, čas závěrky 1/33 s, ISO 800.

Podobně světelně složitá situace se ale ještě může zkomplikovat, jestliže si pořadatel nebo vystupující hvězda nepřejí fotografování, vy zrovna nejste na akci akreditováni, ale z nějakého důvodu fotografie prostě musíte (chcete) mít. Jako já na koncertu Chucka Berryho v pražské Lucerně 16. ledna roku 2005. Pokud jste se tehdy rozhodli propašovat do sálu zrcadlovku, zabavila vám ji ochranka hned u vchodu bez šance na úschovu nebo vrácení. Takže jste se vzdali koncertu nebo fotoaparátu. Jestliže jste naopak propašovali malý, nenápadný kompakt (to šlo snáze a takových diváků bylo víc), zjistili jste, že je vám uvnitř dost k ničemu z důvodu velké vzdálenosti od pódia a slabého osvětlení. Gé šestka od Canonu ještě nebyla tak veliká, abych ji nedokázal dobře schovat, ale už se s ní přece jen dalo trochu fotografovat i v těchto bojových podmínkách. Především slušně zachytit i něco jiného, než jen nudně statické celkové záběry pódia. Technické detaily: Canon PowerShot G6, clona 3, čas závěrky 1/125 s.

Potřeba pohotově zaznamenat nikdy se nevrátivší okamžik může nastat skutečně kdekoliv. Objednáte si třeba několik modelek do ateliéru, pracujete na předem pečlivě připravených a naskicovaných záběrech, používáte kvalitní velkoformátovou a patřičně neoperativní techniku, protože neočekáváte žádné překvapení. Náhle se ale nudící se dívky, čekající už příliš dlouho na přestavění scény, rozhodnou třeba poprvé v životě ochutnat lidské maso. Měl byste být připraven a mít po ruce i něco trochu rychlejšího, než je kardanový Sinar - jen dívat se totiž často nestačí! Technické detaily: Nikon D70, clona 4,5, čas závěrky 1/40 s, ISO 800, přisvětleno bleskem.

Dokonce i při práci na portrétu nebo aktu se vyplatí neustále sledovat situaci a pohotově reagovat na vyvíjející se situaci. Nezřídka se totiž stává, že nějaký spontánní pohyb modelky nebo nečekaně proniknuvší paprsek světla naprosto nabourá všechno, co jste tak dlouho pečlivě promýšleli a budovali, a odsoudí to vše do zapomnění. Říká se, že náhoda přeje připraveným. Buďte tedy připraveni. To neznamená neustále něco nového kupovat, testovat a zkoušet. Poznejte dokonale vybavení, které máte k dispozici, jeho přednosti i omezení, mějte ho vždy po ruce a bystře reagujte na zajímavé podněty okolí. Naučte se předvídat, improvizujte, pořizujte krátké série s různě nastavenými parametry. A snažte se poznat dobrý záběr, a hlavně správný moment, když ho uvidíte! To za vás žádný fotoaparát ani automatika neudělají! Technické detaily: Nikon D70, clona 2,2, čas závěrky 1/5 000 s.

Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny

       :: Soutěž – červenec a srpen 2011 ::
       Speciální prázdninová část: Volná letní tvorba

V současné době odborná porota IDIF realizuje hodnocení zaslaných prací. Jakmile bude vaše Letní volná tvorba, věnovaná větším obrazovým celkům, vyhodnocena, budou autoři a autorky tří nejlepších prací uveřejněni na tomto místě a současně kontaktováni e-mailem. Všem, kteří své práce do soutěže zaslali, ještě jednou děkujeme a prosíme o trpělivost pro toto "vyhodnocovací období". A těšíme se na vaše fotografie, které zašlete do zářijové, již opět "řadové" galerie.

Pro autory a autorky tří nejlepších prací Letní volné tvorby máme připraveny tyto věcné ceny:
1. místo – kompaktní fotoaparát Fujifilm FinePix HS20EXR
2. místo – digitální fotorámeček AgfaPhoto AF5078MSHR
3. místo – nabíječka NiMH akumulátorů AA/AAA Varta Power LCD

       :: Praktická soutěž – září, říjen a listopad 2011 ::
       Září: Nejlepší fotografie z dovolené

Říjen: Domorodci — místní obyvatelé, kolorit, portrét obyvatel cizí země
Listopad: To jsem já — autoportrét, aneb jak se vidím sám
Všem těmto tématům se kolega Jaroslav Klíma postupně věnuje ve svém praktickém seriálu 100 + 3 rady pro lepší fotografie. Držíme vám tedy palce, přejeme hodně zajímavých tvůrčích nápadů a jejich úspěšnou realizaci. A těšíme se na vaše nové fotografie!

Jen vás prosíme, buďte rozumní a nevkládejte snímky nahatých dětiček, i když se vám třeba setsakra líbí a věříte, že jimi okouzlíte odbornou jury. Nikoli. Jen snad nějakého "cáklého" pedofila. Navíc – my takovéto snímky v galerii nemůžeme ponechat, abychom se nevystavili nebezpečí policejního stíhání kvůli podpoře pedofilie. Prosíme vás o pochopení.

Fotografie vkládejte do připravené webové galerie v jednoduchém rozhraní.
Vkládání je možné po registraci – přihlášení.
Umisťovat můžete fotografie s maximální šířkou 1 200 bodů, objem dat jedné fotografie je třeba omezit na nejvýše 900 kB.

Na autory a autorky tří nejlepších soutěžních prací v měsíci září "čekají" tyto věcné ceny:
1. místo – stylová a praktická fotobrašna Delphi
2. místo – nabíječka NiMH akumulátorů AA/AAA Varta Power LCD
3. místo – multičtečka paměťových karet HAMA

---

:: Partneři soutěže "100+3 rady"

---