Sto a tři rady pro lepší fotografie (27. část) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Praxe  

7. října 2011, 00.00 | S přáteli a kamarády, o kterých byla řeč minule, si určitě rádi občas „posedíme“ nebo společně navštívíme nějakou tu večerní a noční akci. I tady ale budeme chtít alespoň trochu fotografovat. Nebo i víc než trochu. Je to problém?

28. rada – Lidé potmě

Nemusí jít dokonce ani o přátele. Někoho třeba jen zajímá autentická nálada šerosvitu v zapadlé hospůdce, jako okopírovaná ze starých pláten holandských mistrů. I v nedostatečně osvětlených prostorách je naštěstí možné fotografovat a není to dokonce ani nic nového. Tentokrát sice nemůžeme tvrdit, že „už staří Římané“, ale fotografie s využitím pouze reálného původního světla se praktikovala i v dobách analogu velmi pilně, hned jak to dovolily citlivější filmy a první světelnější objektivy. Zkusme to proto bez obav i dnes, zaštítěni mnohem dokonalejším vybavením. Výsledky se brzy dostaví a určitě budete příjemně překvapeni značným rozšířením škály svých tvůrčích možností.

Na použití zabudovaného ani externího blesku, jakož i na jiných případných vlastních světelných zdrojích, není nic špatného. O práci s nimi už víte hodně z minulých dílů seriálu a vrátím se k nim ještě v popiskách k doprovodným fotografiím. Občas na ně ale dokonce i v noci a v šeru zkuste na chvíli úplně zapomenout. Odměnou nám bude zachování původní světelné atmosféry, veškerých lesků, protisvětla, prokreslení vzdáleného pozadí a podobně.

Především bychom si měli ujasnit, jaké fotografie chceme vytvářet. Nejde o to, co je správně a co špatně – důležité je mít nějaký záměr, představu o výsledku. Tomu je třeba přizpůsobit veškeré nastavení fotoaparátu. Pokud nevíte, co chcete, nefotografujte! Bude to jenom cvakání. Například, jestliže mi nevadí neostré fotografie, mohu používat expozičně vhodné dlouhé časy, fotografovat z ruky, zaměřit se na vrcholný okamžik - a nemám problém, viz ilustrace. Technické detaily: Canon G10, clona 2,8, čas 1/8 s, ISO 250.

Pokud je ale pro mě hlavní alespoň obrysová nebo až detailní ostrost, neobejdu se nejspíš bez vysoké hodnoty ISO, případně záblesku, nejlépe jejich kombinace. Nebo musím fotografovat pouze těsně u silných zdrojů světla, pod lampou veřejného osvětlení, u výlohy, na pódiu. Ani v případě použití blesku nebudu ovšem nechávat všechno na automatice. Nemám rád černé neprokreslené pozadí, a tak i zde ponechám delší časy závěrky a synchronizuji záblesk nejraději s nimi. Technické detaily: Canon G6, clona 2, čas 1/15 s, světlo zabudovaného blesku.

Pro takovou techniku fotografování se už před mnoha lety vžil název „available lite photography“, neboli fotografie při daném, existujícím osvětlení. Jde nejběžnější a velmi oblíbenou metodu všech skutečných reportérů, hodných toho jména, kterým jde především o věrohodnost a autenticitu. Pokud stále ještě nevíte, o co přesně jde, zkuste si představit nebo na internetu najít prakticky libovolnou fotografii například Antonína Kratochvíla.

Kdo trochu fotí, už asi tuší i mnohá úskalí s tím spojená. Původní světlo v místnostech i v nočních ulicích je jen málokdy pro fotografování ideální. Je tedy zcela na autorovi, jak se s takovým problémem vyrovná a jakou použije techniku. Za výsledek totiž vždycky může on. Největším problémem (lépe by bylo v celém následujícím textu slova jako „problém“, „obtížné“ atd. psát s uvozovkami, protože řada autorů právě takové podmínky miluje a záměrně je vyhledává, jim vůbec nepřipadají jako „problém“) bývá absolutní nedostatek světla, nutící nás používat dlouhé časy. To nevadí u nehybných scén, ale pro snímky lidí je nepříjemným limitem.

Často je světla tak málo, že i nejvyšší citlivost ISO je jen částečnou pomocí. S jejím použitím bývá spojen vysoký barevný i obrazový šum a zvětšený kontrast, který ještě zhoršuje už tak kontrastní aktuální nasvícení skutečnosti všemožnými umělými zdroji světla. Majitelé některých digitálních fotoaparátů (např. Sony) mohou fotografovat ve speciálním režimu Night Shot i v úplné tmě, podobni přitom filmovým špiónům s přístroji pro noční vidění. Výsledky jsou zajímavým experimentem, pro vážnou práci budou ale použitelné nejspíš jen sporadicky.

Obecnou výhodou digitálních fotoaparátů je, že můžeme třeba pro každý záběr nastavit jinou citlivost ISO a minimalizovat tak šum vždy jen na nezbytnou a nejnižší možnou míru. O tom si analogoví fotografové mohli nechat jen zdát. Další, prakticky nekonečné možnosti pak dává pozdější počítačové zpracování hotového snímku.

A ještě jednu obrovskou výhodu mají digitály při „available lite“ fotografování. Umožňují velmi snadnou změnu „vyvážení bílé“, abychom dostali věrné (nebo alespoň co možná nejvěrnější) barvy. Stačí ukázat fotoaparátu na místě jakoukoliv bílou plochu, v praxi stěnu, list papíru, bílé prostěradlo nebo polystyrenovou desku a stiskem tlačítka mu říci: tato plocha je bílá. Bez ohledu na to, je-li místnost osvětlena žlutými nebo červenými žárovkami, svíčkou nebo zářivkami, přístroj se zkalibruje a všechny barvy na následně zachycených snímcích budou pokud možno věrné, samozřejmě s jistými omezeními hlavně v závislosti na v reálu časté míchání světelných zdrojů různé barevné teploty.

Není ale žádný problém ani ponechat efektní barevný posun fotografie, je-li to záměrem autora, anebo fotit do RAW formátu a nejvhodnější barevné vyznění zkoušet a ladit později. Druhou možností jsou určitě tradiční konverzní filtry před objektivem, které ovšem prodlužují expozici. To v mnohdy kritických světelných podmínkách určitě nepotřebujeme. I tak bude stativ nebo alespoň monopod často velmi vítaným doplňkem naší výbavy.

Jsou ale situace, kdy použití stativu nepřichází v úvahu. Nemám teď na mysli vlastní lenost, ale spíše opravdu akční fotografii. Dražším, ale elegantním a velmi efektivním zařízením jsou potom obrazové stabilizátory, známé dříve hlavně z videokamer. Dnes je přední výrobci stále častěji do svých objektivů a těl fotoaparátů zabudovávají. Stabilizátory ovšem zvládnou eliminovat pouze třes vašich rukou, přesněji chvění vlastního fotoaparátu během expozice (pohyb zrcátka u zrcadlovek, vaše „cool“ držení přístroje jednou rukou nebo držení sice oběma, ale nataženýma rukama s pohledem na zadní displej, atd.). Nic nezmění na rozmazání pohybujících se objektů ve snímané scéně, použijete-li příliš dlouhý expoziční čas.

Bez stabilizace počítejte při snímání z ruky s nejdelšími časy mezi 1/30 a 1/60 vteřiny podle vlastní kondice, chcete-li mít záběr ještě přijatelně ostrý. Nezapomeňte ale, že to platí pouze pro takzvaný „základní“ objektiv, přesněji „základní“ ohniskovou vzdálenost, rovnající se přibližně délce úhlopříčky fyzické velikosti vašeho senzoru. Totéž se týká pochopitelně i zoomů, kde se na toto pravidlo často zapomíná! Takzvaný „základní“ zoom nemá jen jedno ohnisko, ale má jich nekonečný počet, jako ostatně každý zoom, v rozsahu od nejkratšího k nejdelšímu. Nelze tedy při práci s ním pokaždé vystačit s bezmyšlenkovitě nastaveným jediným „nejdelším“ expozičním časem!

Pro jednoduchost si pamatujme jednoduchý výpočet nejdelšího použitelného času jako převrácenou hodnotu právě používané ohniskové vzdálenosti. Tedy u objektivu o okamžité ohniskové vzdálenosti 200 mm už není problém rozhýbat ani 1/200 s, je to pro něj hraniční doba expozice! Ještě jednou pozor na transfokátory, které svými rozměry a hmotností odpovídají příslušným teleobjektivům, i když momentálně náhodou používáte třeba jen jejich nejkratší ohniskovou vzdálenost.

Stejně zrádné mohou být naopak příliš malé a lehké kompakty. Tam opět (zdánlivě paradoxně) nastavujte spíše kratší časy. Tyto elegantně drobné „krabičky od mýdla“ je totiž velmi snadné neúmyslně strhnout stiskem spouště, a to i proto, že většinou nemají hledáček a držíme je proto během exponování záběru velmi nestabilně daleko od našeho těla. Jejich stabilizátory mají proto mnohem víc práce než u velkých a těžkých fotoaparátů.

Vlastní individuálně se lišící schopnosti a limity při práci s konkrétním typem fotografického vybavení si natrénujte a ověřte předem. Až budete po nočním lese nebo v ulicích setmělého velkoměsta honit prchající křehkou vílu a za běhu se budete snažit zachytit její ladně kmitající nožky, vzpomeňte si na mne.

Jenom blízké objekty budou ostré, jen ty, k nimž dosáhne světlo záblesku. Ostatní budou rozhýbané v závislosti pouze na čase závěrky. Takhle to mám rád. Pokud bude stále ještě dostatek zbytkového venkovního světla, naexponují se částečně i pohybující se blízké předměty a vytvoří tak zajímavé duchy kolem bleskem ostře zmrazených kontur. To se mi líbí také. Pro někoho to ale bude jasná vada téhle fotografie! Ten nechť tak dlouhé časy z ruky a při snímání pohybujících se lidí nepoužívá. Jednoduché, že? Stačí jen vědět, co chci. Ale je to zásadní nutnost! Technické detaily: Canon G6, clona 2, čas 1/15 s, světlo zabudovaného blesku.

Tentýž princip mohu uplatnit kdekoliv, včetně interiéru. Tady třeba na taneční zábavě. Místo slabého zabudovaného blesku jsem ale použil výkonnější externí, nasazený v sáňkách příslušenství. Technické detaily: Nikon D80, clona 4,5, čas 1/10 s, ISO 320, záblesk externího blesku.

Opět podobná metoda, tentokrát za drobného mrholení. Kapičky na přední čočce objektivu nezasahují do hlavního motivu a podle mě vhodně doplňují kompozici i světelnou atmosféru. Není tedy důvod je retušovat, spíše by mi tu chyběly. V reálu ale už byla skutečně tma, proto ta vyšší citlivost. Slabší blesk než SB 900 by už scénu nejspíš neosvětlil dostatečně. Technické detaily: Nikon D700, clona 4,5, čas 1/40 s, ISO 800, záblesk externího blesku.

Dobrý příklad fotografie bez použití blesku, čistě při využití světla, které je k dispozici, jak se o něm podrobněji zmiňuji v hlavním textu. Vznikla tu až částečně abstraktní fotografie, podle mě však stále ještě dostatečně srozumitelná i beze slov. Technické detaily: Nikon E995, clona 3,9, čas 1/25 s, ISO 400.

I v podobných podmínkách ale může vzniknout ostrá nebo alespoň relativně ostrá fotografie. Čas závěrky asi nezkrátíme, můžeme si však počkat a přesně se „trefit“ do zastaveného pohybu na konci taneční otočky. Nebo fotografujeme jen tehdy, ocitne-li se tanečnice v kuželu silného světla. Nebo fotografii exponujeme záměrně jen na nejvyšší jasy a hluboké stíny, utopené ve tmě, akceptujeme. Nebo… nebojte se vymyslet vlastní řešení, vlastní postup. Experimentujte, učte se a zlepšujte se! Technické detaily: Nikon E995, ISO 400.

Skutečně to funguje! Žádný vulgární a nepřirozeně rušivý záblesk nebyl potřeba a ryba i portrét dívky v setmělém baru jsou dostatečně ostré! Stačilo jen využít osvětlení akvária, aby se potřebný čas závěrky dostal z (rukou) neudržitelných hodnot do čísel o hodně příznivějších. A to ještě můžete navíc použít třeba malý a pohotový monopod, máte-li ho v brašně zrovna s sebou. Velký třínohý stativ uplatníte ale bez předchozího plánování a speciální domluvy s personálem asi jen těžko. To s ním spíš dostanete přes záda, než vás vyhodí na ulici. Technické detaily: Nikon D80, clona 2,5, čas 1/50 s, ISO 400.

Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny

       Září: Nejlepší fotografie z dovolené

Možnost vkládat snímky do zářijového soutěžního kola už skončila. Těšíme se na vaše nové fotografie, které zašlete do říjnového soutěžního kola – portréty obyvatel cizích zemí.

Pro autory a autorky tří nejlepších fotografií v měsíci září jsou připraveny tyto věcné ceny:
1. místo – praktický fotokufr na kolečkách s teleskopickým madlem Delsey Pro Road 66
2. místo – nabíječka NiMH akumulátorů AA/AAA Varta Power LCD
3. místo – multičtečka paměťových karet HAMA

       Říjen: Domorodci — místní obyvatelé, kolorit, portrét obyvatel cizí země

Fotografie vkládejte do připravené webové GALERIE v jednoduchém rozhraní.
Vkládání je možné po registraci – přihlášení.
Umisťovat můžete fotografie s maximální šířkou 1 200 bodů, objem dat jedné fotografie je třeba omezit na nejvýše 900 kB.

A na listopad je naplánováno téma To jsem já — autoportrét, aneb jak se vidím sám.

---

:: Partneři soutěže "100+3 rady"

---