Sto a tři rady pro lepší fotografie (13. část) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

103rad_13_100px

103rad_13_100px

1. července 2011, 00.00 | V minulých pokračováních seriálu jsme postupně probrali rady, náměty a tipy, použitelné univerzálně, bez ohledu na žánr, kterému se věnujete. Máme už tedy hrubou představu „JAK“, a proto se můžeme směle vrhnout do vesmíru problémů se společným názvem „CO“. A nepochybně jedním z nejnavštěvovanějších míst v rámci tohoto prostoru je planeta s názvem...

13. rada – Dětičky

Fotografie těch nejmenších bývají z čistě fotografického a estetického hlediska často mimořádně odpudivé. Není to ale proto, že by snad nebyl fotogenický samotný objekt. Hlavním důvodem je, že zmíněné záběry pořizuje kdekdo a tedy z větší části ten, který jinak nevezme fotoaparát do ruky třeba po celý život. Bohužel to bývá z fotografie zřejmé na první pohled. Není ale výjimkou ani takzvaný profesionál, který na zakázku přiběhne do porodnice a během třicetivteřinové „návštěvy“ naplno napáleným bleskem zachytí „na věčnou památku“ nebohého drobečka v inkubátoru zřetelně žalovatelným způsobem (zažil jsem). Má přece totéž dopoledne ještě dvě svatby v sousedním městě!

Druhým důvodem neoblíbenosti podobných záběrů v cizích rodinných albech jsou jejich astronomické počty. Opět jednou platí tisíckrát osvědčené, že méně je více. Za častou nekritičnost v podobných situacích může naše genetická výbava. Mláďata patří v životě všech živočichů k tomu nejdůležitějšímu vůbec. Jsme prostě naprogramováni, a ženy pochopitelně ještě mnohem více, abychom při pohledu na veliké oči, veliké hlavičky a malá tělíčka s droboučkými ručičkami, nožičkami, prstíčky atd., začali rozněžněle broukat, pitvořit se a infantilně šišlat.

Tyhle promyšlené útoky na první signální soustavu fungují v celé živé přírodě a geniálně s nimi umějí pracovat všichni výrobci kýčů. Nebo jste si snad ještě nevšimli záplavy dětských obličejíčků, tisíců štěňátek, koťátek a kuřátek, které na nás mrkají ze stovek kalendářů, obálek, pohlednic a reklam? V tomto smyslu působí obrázky miminek na většinu lidí a jejich přirozené pudy asi stejně, jako obrázky erotické nebo obrázky peněz (všemožné megaslevy a mínus procenta v to počítaje). Ty všechny nám společně a jednoznačně velí: Ať děláš cokoliv, upusť to, nechej všeho a koukej se! Pro reklamní průmysl geniální a denně využívané zjištění.

Přesto lze jistě i malé dítě, tak jako prakticky cokoli, zvěčnit vkusně, esteticky, výtvarně, decentně, krásně a působivě. Už proto, že ono nemůže za své zneužívání a nepochybně samo o sobě krásné (alespoň někdy) a zajímavé (téměř vždy) je. Pro začátek a při nedostatku dosavadních zkušeností se ale nemusíme hned snažit zrovna o vysoké Umění, stačí dodržovat základní a mnohokrát ověřená kompoziční pravidla, vystihnout ten správný okamžik, ohlídat vhodné světlo a nerušivé prostředí.

Tuhle fotografii jste už před časem v našem seriálu mohli vidět. Dnes nám ale umožní uvědomit si jiný aspekt. Dítě zaujaté hrou s autíčkem ani nevnímá, že je fotografováno, a to je dobře. Nemusí přece na každém záběru koukat do objektivu a křečovitě se usmívat. Ovládněte se příště a v podobné situaci na ně zkuste nezavolat! Anebo ano, ale až po stisku spouště. Zhotovte obě verze a porovnejte výsledky. Nemá náhodou větší vypovídací a dokumentární hodnotu ten první, přirozený? Že ne, pyšné maminky? Že se zrovna vaše dítě ve skutečnosti směje a mrká na vás úplně pořád? Už mlčím… Technické detaily: Nikon Coolpix 5700, ohnisko 48 mm, clona 6,4 a čas 1/400 s.

Mimořádně důležité je zejména vhodné osvětlení. Přímé bleskové není pro svou tvrdost s výjimkou nouzových momentek téměř nikdy vhodné, můžeme je ale (ne u nejmenších novorozeňat s ohledem na jejich citlivý zrak) s mírou využít pro zesvětlení stinných partií. Odrazíme je tedy od stropu, bílé čisté stěny atd. Téměř stejně může posloužit i list bílého papíru, bílá pokrývka, přehoz či průsvitný závěs na okně. Ideální bude denní rozptýlené sluneční světlo, vzniklé odrazem od bílé stěny, od okna nebo venku ve stínu, při středně zatažené obloze a podobně. Nevytvoří hluboké neprokreslené stíny v obličeji a nenutí děti mhouřit oči, což je tolik časté na školních fotografiích (zhotovovaných profesionály?).

Mimina jsou objekty malé, snad proto bývá na většině amatérských fotografií spousta prázdného prostoru, nebo naopak zmatek a změť lidí či náhodně poházených předmětů. Nezapomínejme, že divák nepozná, proč nás právě tahle situace nebo tento výraz zaujaly, není-li to zřejmé ze samotného záběru. Pozdější sáhodlouhé komentáře jsou zhola zbytečné a pouze uspávají. Je jen na nás, zvolíme-li detail tváře (v tom případě se neobejdeme bez alespoň portrétního objektivu nebo delšího zoomu), nebo zda zachytíme celou postavu (několik postav) v typickém prostředí. Tady vystačíme i s běžnými kompakty. V tom případě ale i okolí bude na obraze hrát svoji roli. Pohlídejme proto tvary, barvy, umístění dítěte v hledáčku i směr jeho pohledu. Nezapomeňme, že daleko působivější a méně deformované záběry pořídíme z výšky (perspektivy) dítěte, a nebojme se tedy sehnout nebo si lehnout na podlahu. Fotografie budou mnohem přirozenější než naše dosavadní „letecké“ pohledy z výšky bezmála dvou metrů.

Někdy (dost často) může mít stará, poškozená a tehdejším technickým vybavením limitovaná fotografie pro leckoho mnohem větší cenu než dnešní dokonale promyšlený a exponovaný záběr. Čas se totiž nikdy nevrací a krásná maminka, která tehdy využila krátké přestávky v programu mistrovství v moderní gymnastice, aby nakrmila své batole, je už dnes nejspíš v důchodu. Nevadí, že dítěti není vidět do obličeje. Kouzlo neopakovatelného okamžiku vyváží vše. Madona z doby reálného socialismu se totiž snadno obejde i bez propagandistických hesel a hraných pohledů ku světlým zítřkům. Takhle totiž vypadají skutečné Madony v každé zemi a v každé době! Technické detaily: Praktica B200, ztracený negativ, skenováno z poškozené zvětšeniny, některá poškození pro větší autenticitu záměrně zachována.

Tohle vše a mnoho dalšího, co již má mnohem víc společného s obyčejnou vztahovou inteligencí a s učebnicemi psychologie, než s tolik zaklínanými čipy, megabajty a počtem snímků za sekundu, ovlivní to, zda váš jedinečný rodinný archiv bude plný obrázků, schopných zaujmout i po letech citově nezúčastněné osoby stejně jako vás. Vzhledem k neopakovatelnosti takových okamžiků v životě každé rodiny je nepochybné, že kvalitní snímky z prvních let života nového člověka za tu trochu námahy stojí. Díky schopnostem moderních přístrojů to dokonce nikdy nebylo snadnější. Komu tohle dojde až po letech, při probírání se desítkami odbytých, neostrých, vybledlých a pomačkaných fotografií s nesnadno identifikovatelnými objekty kdesi v dálce, jen těžko pak ještě něco zachrání. Jedině snad pořídit si nové miminko a začít znovu, tentokrát zodpovědně.

Režisér Václav Marhoul nemá hlídání (nebo chce jen někoho nenápadně zviditelnit), a tak absolvuje tiskovku s čerstvým potomkem v náručí. Vděčná příležitost k sérii přirozených momentek. Technické detaily: Nikon Coolpix 5700, ohnisko 57 mm, 400 ASA, čas 1/40 s, upraveno v postprodukci jako lithprint pro výstavu portrétů filmových osobností.

Další příklad zachycení jedinečného a hlavně přirozeného okamžiku, který je pro dokumentární účely skoro vždy vděčnější než obligátní strnulá stafáž před Křivoklátem. Chce to jen postřeh, trochu tréninku a pozorovací talent. Kdo si ale na fotografování nehodlá udělat čas ve všední dny a vyjímá fotoaparát z pouzdra jednou ročně až v okamžiku dokonalého vyrovnání celé rodiny u vánočního stromečku, podobnou momentku sotva kdy pořídí, i kdyby měl sebedokonalejší a sebedražší přístroj. Technické detaily: Nikon D90, 400 ASA, čas 1/200 s.

Umění dívat se a vidět je víc než jakékoli technické znalosti a vybavení. Fotograf živých záběrů (lhostejno zda z válečné zóny, ze sportu či ze života vlastní rodiny) musí mít vlastnosti lovce nebo, chcete-li, ostřelovače-snajpera. Prst neustále na spoušti, přitom naprosto přirozené a nenápadné vystupování, oči jako ostříž, komunikační dovednosti, organizační schopnosti, schopnost výběru nejvhodnějšího stanoviště… Je toho dost. V ringu nemají děti co dělat, mohou tu snadno přijít k úhoně. Proto když už sem vlezou, trvá jen okamžik, než je někdo vyžene. Pohotový fotograf ještě předtím stihne pořídit slušný záběr, ostatní ne. Výmluvy jsou k ničemu. Technické detaily: Nikon D90, 800 ASA, čas 1/500 s, barevně upraveno v postprodukci pro výstavu Soudný den (z prostředí turnaje v thajském boxu).

Nenechte si nakukat, že hlavní motiv musí být vždycky dobře a rovnoměrně nasvícený nebo dokonce řezavě ostrý. To možná platí v pornu nebo v laciné produktové fotografii. Všude jinde (včetně kvalitní a nápadité komerční fotografie a tím spíš v té emotivní) jde o emoce, náladu, nápad a příběh víc než o popisnou realitu. Extrémní příklad: Kdo viděl první díl filmové sci-fi hororové ságy Vetřelec Ridleyho Scotta, dobře ví, že účinek filmu záležel z poloviny na kvalitě monstra a z poloviny na tmě, v níž nebylo nic vidět (ze třetí poloviny pak na tričku Ripleyové, ale to odbočuji). Takže přední ploché světlo je nuda, vše ostatní je těžší ke zvládnutí, ale výsledek zaujme víc. Přesněji – citlivého a poučeného diváka, takže ve finále bývá obtížněji prodejný. Život je totiž boj. Technické detaily: Nikon D90, 640 ASA, čas 1/40 s.

V textu navrhuji, jako ostatně řada příruček, abyste malé děti fotili z jejich úrovně, takzvaně tváří v tvář. Je to tak správně! Takže až se to konečně naučí všichni, budou zase všechny fotky dětí nudně stejné. Proto už v předstihu musíte vymyslet opět něco jiného, čím diváka překvapíte. Třeba „chybný“ pohled shora, hlavní motiv umístěte do úhlopříčky a blízkým náznakem nohou dospělých v pozadí dejte obrazu měřítko a zajímavé, přitom však nerušící pozadí. Technika prostě vždycky musí jenom jedno: sloužit záměrům tvůrce. Foťte jinak než ostatní. Všechno ostatní je jen opakování tisíckrát viděného. Technické detaily: Nikon D700, 800 ASA, čas 1/125 s, odražené světlo z externího blesku.

Jestli vám připadá fotografování malých dětí příliš snadné a adrenalinuprosté, zkuste skupinku různě vysokých dospělých, kombinovanou s větším počtem nestejně starých dětiček, včetně těch nejmenších drobečků. Při jejich aranžování a snaze, aby byl na výsledném záběru každý živý tvor (a taky tahle panenka, prosím, prosím) alespoň částečně vidět, žádné oko aby nemrklo ani nezaslzelo, pusinka neublinkla, starší dítě aby zároveň přestalo neustále štěbetat, přitom ale ani znuděně neodběhlo nebo neusnulo, paní starostce nezazvonil mobil atd. atd., zaručeně propotíte sváteční košili. Jednodušší alternativou je prohodit profesionální zrcadlovku oknem a takto vzniklým otvorem vyskočit za ní. Technické detaily: Nikon D700, 800 ASA, čas 1/125 s, částečně odražené světlo z externího blesku.

Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny

:: Partneři soutěže "100+3 rady"