Sto a tři rady pro lepší fotografie (12. část) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

103rad_12_100px

103rad_12_100px

24. června 2011, 00.00 | Jen otevřete nějaký fotografický časopis nebo příručku, nebo se přihlásíte na podobně zaměřenou webovou stránku, již vás bombardují rady a návody, co všechno a jak přesně byste měli zrovna dnes nebo zítra vyfotit. My vám naopak poradíme, kdy máte fotoaparát schovat do brašny.

12. rada – Nefoťte mě!

Z celkem logických příčin není příliš často připomínáno, co fotit nelze nebo by fotografováno být nemělo, popřípadě se díky technickým překážkám nevyplatí. Výrobci přístrojů pochopitelně nemají žádný zájem zdůrazňovat nedostatky či konstrukční omezení svých přístrojů. „Stiskněte spoušť, my uděláme to ostatní,“ kasají se všichni včetně zpracovatelských minilabů ve snaze získat zákazníka. Bylo by krásné, kdyby to byla pravda. Ale není.

Každému asi dojde, že když v dané situaci špatně vidí on sám, bude mít asi problémy i jeho fotoaparát. Přímé pohledy do prudkého světla, hustá mlha, déšť, sněhová vánice, hluboká tma – to vše není přímo zakázáno, ale pokud vám nejde zrovna o tento konkrétní efekt (přezáření, snížení kontrastu, černoch v tunelu), výsledné snímky budou mít vždycky horší objektivní kvalitu než při běžném osvětlení. Navíc bude mít těžké problémy automatické ostření a dokonce si můžete trvale poškodit fotoaparát přílišným vlhkem, teplem nebo dlouhodobým působením prudkého světelného toku na vlastní čip.

Především nefoťte příliš vzdálené objekty. Osmdesát procent běžných digitálních kompaktů nemá příliš kvalitní objektivy, neboť výrobce předem počítá s jejich používáním pro zvětšeniny do rodinného alba, tedy max. 10 x 15 cm. Webové galerie a nejrůznější multimediální prezentace mají ještě mnohonásobně nižší nároky. Optické rozlišení a schopnost přenést kontrast nebo zachytit detaily jsou u levných a rozměrově menších skel omezené. I u špičkových přístrojů s kvalitními objektivy jste omezeni rozlišením čipu, které je už dnes přibližně srovnatelné s bývalým kinofilmem, ale ještě zdaleka ne s možnostmi svitkového filmu nebo ještě větších formátů. Těmi a stále častěji středoformátovými digitály typu Hasselbladu H2 nebo digitálními stěnami jsou totiž stále ještě většinou zhotovovány barevné pohlednice, kvalitní reklamní kampaně a obálky časopisů, které jsou nám vzorem. Jděte proto k motivu blíž a snažte se, aby to, co má být na obraze stěžejní, vyplnilo většinu pole hledáčku nebo displeje.

Nechtějte mít v jednom záběru všechno. Kyprá manželka vedle Eiffelovky, v pozadí váš autobus s kolegy, a taky ty tři krásné Pařížanky vlevo na lavičce... To možná vypadá krásně ve vašich bujných představách, ale na snímku bude vše příliš malé a nezřetelné a vaši přátelé budou nad tou změtí zívat nudou. Nelitujte záběrů. Manželka je sama o sobě veliká až dost: cvak. Eiffelovka byla focena již miliónkrát, ale kdo by odolal: cvak. Krásné Pařížanky, když se nikdo nedívá: cvak. A pak každá zvlášť: cvak, cvak, cvak.

Najednou někdo zhasnul, a když se po delší době probudíte, nemůžete otevřít jedno oko, hlava bolí jako střep a lze mluvit o štěstí, máte-li ještě stále na krku ten krásný fotoaparát a v něm drahou kartu s pořízenými snímky. Co jste udělali špatně? Zapomněli jste na kouzelné slovíčko. V případě fotografování davů nebo pouličních scén se asi nebudete ptát na souhlas každého zvlášť a pro čistě dokumentární nebo nekomerční umělecké použití to ani není nutné, každý to ale neví a případná rána nebude jen proto bolet o nic méně. Riziko nepochopení nesete vždycky vy.

Těchto lidí se na souhlas s fotografováním pochopitelně ptát nemusíte. Kromě toho, že by každý soudce, hodný toho jména, uznal, že je to fyzicky nezvládnutelné, tím, že se diváci dostavili na veřejně přístupnou akci a dokonce se postavili do předních řad, automaticky souhlasí s možností, že je zřejmě nějaká média zaznamenají na věčné časy. Hodně z nich s tím navíc vědomě počítá a těší se na to. Nekopírujte ale chování zachyceného fotografa. Pokud nemáte platnou akreditaci, platí zábrany i pro vás. Technické detaily: Nikon Coolpix E995, fotografováno na zahájení Karlovarského filmového festivalu během čekání na příjezd prvních celebrit.

Tohle ale není veřejně přístupná plocha ani bezejmenný dav. Každé dívky zvlášť se tedy na souhlas zeptat musíte a určitě raději předem. Doporučuje se tento souhlas si pojistit písemně (smlouva mezi modelkou a fotografem) a přesně v něm vymezit konkrétní použití fotografie, případně časové omezení tohoto souhlasu. Není na škodu dobře si prohlédnout občanský průkaz každé modelky, zejména její rodné číslo nebo datum narození. Všechny dívky mladší osmnácti let slušně požádáme, aby odešly, případně se ozvaly později. Takové ani podobnou smlouvu podepsat nemohou, byla by neplatná. Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5, clona 4, čas 1/125 s.

Obecně platí, že fotíme-li cizí osoby, měli bychom si předem vyžádat jejich souhlas. Předem! Nefoťte lidi, kteří si to výslovně nepřejí. Zejména v daleké cizině mohou mít domorodci jiný názor na to, co je zajímavé či vtipné. Jistě byste se neradi vraceli s rozšlapaným košíčkem. Jiný kraj, jiný mrav, to platí i v relativně civilizovaných zemích. Nefoťte cizí lidi (především děti) na pláži a už vůbec ne v choulostivých situacích. Na jiném místě této knihy vás nabádám k pravému opaku, ale není v tom rozpor. Skutečný reportér se nesmí ohlížet na osobní riziko a nebezpečí. Ne každý ale chce být zuřivým reportérem. Ne každý také vypadá jako Brad Pitt a ani ten určitě nemá každý den náladu na fotografování. Věřte, že tajný záběr nevrlého kolegy ze zaměstnání, vrkajícího právě na novou milenku, stojí za nepříjemnosti (a v případě zveřejnění bez jeho souhlasu i případnou soudní žalobu) jen málokdy. Něco jiného samozřejmě je, pokud ta milenka je náhodou vaší ženou. Fotka se bude hodit u soudu.

Na chvíli přestaňme žertovat a uvědomme si, že v životě lidském existují i mnohem trapnější, smutnější a žel dokonce i tragické chvíle. Necháme na etickém cítění každého, jestli je zrovna teď nutné fotit, jestli i ta možná silná fotografie stojí za následnou morální kocovinu nebo těžký úraz. Pomiňme válečné konflikty nebo zemětřesení, stačí si vzpomenout na takzvanou povodňovou turistiku v našich krajích roku 2002 a v dalších letech. Fotoreportéři jsou za to placeni, vy byste však, pokud zrovna nefotíte vlastní obývák, dočasně proměněný v zahradní bazén, byli možná v tu chvíli platnější s kýblem nebo pytlem písku v ruce. Totéž platí o dopravních nehodách a dalších obdobných neštěstích.

V minulosti jsme nesměli fotografovat ještě spoustu dalších věcí, například nádraží, Pragu V3S v khaki barvě, pohledy z letadla, bez zvláštního povolení většinu továren atd. To už naštěstí neplatí, ale zase se může prakticky neomezeně cestovat a cizí země mají vlastní pravidla, často ještě přísnější. Navíc se mohou lišit i řadou náboženských, etických a zvyklostních pravidel. Vždy se tedy ve sporných případech raději předem ptejte nebo předem informujte v chytrých knihách, průvodcích, na webech a v cestovních kancelářích.

I u nás doma stále zůstává řada věcí a míst, která bez povolení fotit nelze. A je to dobře. Jak byste se cítili, kdyby vám někdo, kdo je u vás na návštěvě, začal bez povolení prolézat dům nebo byt a fotografoval třeba ten podle něho malebně zaprášený nepořádek ve vaší koupelně? V podstatě totéž ve větším měřítku jsou prostory supermarketů, podniků, soukromých sanatorií, hotelů, hradů a zámků, muzeí, kasáren, letadlových lodí, zoologických zahrad a podobně. Vždy jde o soukromé, nikoliv veřejné prostory, přestože jsou třeba náhodou zrovna veřejnosti přístupné. Platí tu bez výjimky pravidla, stanovená majitelem nebo provozovatelem. Někdy je tu fotografování přímo zakázáno, jindy je umožněno za zvláštní poplatek. Ptejte se. Tečka.

Říkáte si právě, že už tedy víte jak, víte co ne, ale ještě nepadlo slovo o tom, co ano? Máte pravdu. Rozeberme tedy v příštích pokračováních několik oblíbených a hojně frekventovaných žánrů, témat a prostředí, na nichž si můžete v klidu zatrénovat.

Adrenalinová témata klidně foťte, co hrdlo ráčí, jsou tu od toho. Myslete ale na možná úskalí, rizika a hrozící poškození nejen drahého fotografického nádobíčka. Voda, prach a létající bahno ještě žádnému přístroji neprospěly a vyplatí se ho předem důkladně chránit. Nejdražší zrcadlovky jsou proti vnikání vlhkosti a prachu částečně chráněny, přední čočku objektivu ochrání třeba UV filtr. Ochrana těch levnějších je na vás. V prašném prostředí nedoporučuji měnit objektivy, předem tedy zvolte vhodné ohnisko nebo rozsah zoomu.

Odolné, ale dost nešikovné a nepohodlné je podvodní pouzdro nebo jeho laciné „igelitové“ náhražky. Vynikající by teoreticky byly módní odolné kompakty, jen kdyby někdo konečně zkonstruoval takový přístroj s použitelnou optickou kvalitou. Světlou výjimkou byl zatím snad jen Canon PowerShot D10 (také je mezi srovnatelnými nejméně kompaktní). I on ale končí v případě potřeby většího přiblížení vzdálené akční scény. To je totiž druhá, ještě lepší ochrana fototechniky – delší teleobjektiv. Přináší ale celkem logicky nové problémy. Technické detaily – oba snímky: Nikon F100, různě dlouhé objektivy Nikkor, diapozitivy skenovány a mírně upraveny pro tiskové účely v PC.

Podobné téma, podobné technické nesnáze, jedna ale navíc. Jde tu o život! Váš i toho zdánlivě nesmrtelného showmana! Nepleťte se mu do cesty, dodržujte pořadatelem zakázané zóny a obě oči mějte neustále otevřené. Doslova! Je to dobrá finta profesionálních fotoreportérů. Ten, kdo používá při snímání displej, nemusí dál číst. Bude mít sice roztřesené fotky, ale má větší šanci na přežití. Vy ostatní se naučte hledět do hledáčku ne jedním okem otevřeným a druhým, tím nepoužívaným, zamhouřeným, jako byste stříleli z pušky. Vidíte sice ostřeji a méně rušeně svůj vyhlédnutý motiv, ale nic jiného. Pokud budete mít i druhé oko otevřené, lépe se budete orientovat v okolní situaci a třeba dokážete včas uskočit před letícím utrženým kolem automobilu (které vás jinak spolehlivě zabije), motocyklem nebo židlí při hospodské rvačce. Hodně fotografů (běžných diváků ještě mnohem víc) už zahynulo při hledání podobných okamžiků z kaskadérských show, při rallye i při okruhových závodech. A není pravda, že to má ten závodník (kaskadér, testovací jezdec) prostě v paži. Umírá jich každoročně také víc než fotografů. Když mluvíme o motocyklových kaskadérech, náš nejlepší se jmenoval Pavel Hanzlík a zahynul poměrně nedávno při rutinní předváděcí akci na dvoře budějovického pivovaru. V rychlosti svižnější chůze nezvládl jen na vteřinu svůj motocykl a při pádu narazil hlavou (v přilbě) na docela obyčejný obrubník… To byste asi fotit nechtěli (a neměli). Technické detaily: Nikon F100, základní zoom objektiv Nikkor, diapozitiv skenován a mírně upraven pro tiskové účely v PC.

V posledních letech se hodně rozmohlo amatérské fotografování v opuštěných továrních a jiných komplexech. Vždyť se jich také hodně urodilo při restrukturalizaci bývalého státního majetku, zemědělské a průmyslové výroby. Nic proti, prostředí je to navýsost fotogenické. Ale nelíbí se jen vám a vašim divákům, ale i bezdomovcům, feťákům a různým nekalým živlům. Vypravit se sem s drahou výbavou a krásnou modelkou chce buďto dobré informace, černý pásek v nějakém hodně realistickém bojovém sportu, několik podobně disponovaných kamarádů, anebo prostě jen nedostatek představivosti. Budete-li při podobné akci požádáni jen o peněženku, hodinky a fotoaparát, můžete ještě mluvit o štěstí. Nový majitel vašeho přístroje asi ani nebude zkoumat, jde-li o fulframe nebo „jen“ APS-C, ani jak kreslí tenhle konkrétní objektiv. Spokojí se s tím, že pár piv za něj bude určitě. Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5, clona 11, čas 1 s.

Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny

:: Partneři soutěže "100+3 rady"