Sto a tři rady pro lepší fotografie (16. část) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Praxe  » Tipy & triky  

22. července 2011, 00.00 | Zkuste se ještě teď v létě, ideálně během dovolené, při návštěvě v neznámém prostředí, zaměřit na skutečný život, typický pro dané místo – lidi, spěchající do zaměstnání, pouliční ruch, hrající si děti, místní oblečení, tržiště, zábavy atd.

16. rada – Pouliční cvrkot

Všechno ale musí dýchat a hýbat se a hlomozit nejméně tolik, jako ve skutečnosti. Z fotografií musejí vystupovat skuteční živí lidé, musí být slyšet ten rámus a křik nebo naopak medově nehybné ticho ospalého popoledne. Nefoťte v cizích městech stále dokola jenom mrtvé kamení, snažte se na snímku zachytit Život sám. Pár lidem se to již podařilo a nebyl to jen zřejmě nejslavnější průkopník tohoto stylu fotografování, marně se ukrývající za neméně slavnou iniciálou HCB. Komu tahle tři písmena přesto nic neříkají, může příležitostně do Googlu zadat H. C. Bresson nebo něco podobného a třeba zjistí, že jméno nezná, ale jeho fotografie ano.

Při procházkách ulicí uvidíte každou chvíli kolem sebe něco zajímavého. Jde o to, být připraven to zachytit v původní, přirozené podobě dřív, než se scéna změní. Pohled do fotoaparátu přitom snadno prozradí neúspěch (aby to bylo složitější, ne vždycky). Technické detaily: Nikon D700, clona 4, čas 1/2 500 s, ISO 400.

Typičtí amatéři se často nechtějí z nesmělosti, neznalosti místních zvyklostí nebo ze strachu (často opodstatněného) vlastního děje zúčastnit, a tak volí dlouhá ohniska objektivů a na své motivy číhají na druhé straně ulice, za oknem nebo v autě u chodníku. Je to jistě jeden z možných způsobů, pro výsledek ale rozhodně nikoli nejlepší. I ten ovšem občas funguje. Jakýsi záběr sice získáte (pokud vám někdo kolemjdoucí v kritický okamžik zrovna nezacloní výhled), pro fotografie takto pořízené je ale typická zploštělá perspektiva, nezaujaté pohledy kolemjdoucích, nízká kvalita detailů vzdálenějších prvků obrazu a často příliš malá hloubka ostrosti. Jste nenápadní a relativně v bezpečí, ale na úkor výsledku. Ten vypadá většinou jako policejní záběry z nějaké sledovačky. Věcný doklad přítomnosti, nic jiného.

Zaujatí a otrlí profesionálové, kterým jde o výsledek víc než o případně propocenou košili, jakož i praví lovci pouličních momentek, se vrhají přímo do centra dění, vyzbrojeni naopak velmi širokými ohnisky. Takové objektivy zachytí ostře popředí i pozadí a hlavní motiv vypíchnou spíše zdůrazněnou perspektivou a umístěním v rámci kompozice. Výrazy lidí jsou náhle mnohem živější, vše můžeme pozorovat z bezprostřední vzdálenosti. Nemusím jistě podotýkat, že při podobném stylu není o nějaký ten šťouchanec nouze, hodí se alespoň základní znalost jazyka, komunikační a psychologické dovednosti, v extrémních případech to může bolet vás i vaši fotografickou výbavu. Ale jde nám přece o jedinečný záběr, nebo ne?

Navíc nikdo netvrdí, že se máte bez přemýšlení drze vetřít do neznámého diskutujícího kroužku, cvaknout nebo dokonce blýsknout někomu z dvaceti centimetrů do obličeje a bez pozdravu zmizet. I tak se dá fotografovat, je to ale nevychované i nebezpečné. Profesionálové, zejména jejich nejméně milovaná odrůda, bulvární paparazziové, se tomu občas nevyhnou. Vy si tuto reflexivní, impulzivní metodu můžete dobře vyzkoušet mezi přáteli na různých firemních oslavách, večírcích atd., kde se s fotografováním tak nějak předem všeobecně počítá.

Až se naučíte „stíhat“ běžné pouliční momentky, zkuste něco rychlejšího. Po několika dnech tréninku si už klidně troufnete i na hádku v okolo projíždějícím autě nebo na vyděšenou pilotku v rychlé motokáře. Ještě lépe to samozřejmě půjde na firemní akci, kde se s fotografováním počítá nebo je dokonce vítáno. Ani tam ale nedoufejte, že se vám podaří hned první záběr nebo že za vás všechnu práci udělá rychlé sériové snímání. Technické detaily: Nikon D700, čas 1/25 s, ISO 800, externí blesk, synchronizovaný s delšími časy pro zachování okolní světelné atmosféry.

Stejně vstřícnou atmosféru pro své umělecké nebo dokumentární pokusy ale můžete vytvořit i mezi cizími lidmi v jejich domácím, pro vás neznámém prostředí. Jen to chce trochu více času před a po stisku spouště. Nejdříve se do společnosti vmísíte, seznámíte se s pravidly, projevíte účast a zájem, můžete se i v obecném smyslu zeptat na souhlas s fotografováním a přitom neustále nosíte svůj přístroj viditelně na krku nebo v ruce. Po svolení sem tam každou chvíli něco cvaknete, občas se přitom usmějete, pokývnete nebo prohodíte pár vtipných slov. Za chvíli si vás už nikdo všímat nebude, začnou vás považovat za přirozenou součást komunity a pak teprve přijdou ty pravé fotografické hody. Musíte na to mít povahu, čas a dostatek sociální empatie. Proto jsou v tomhle oboru někteří umělci (dokumentaristé) tak dobří – jmenujme třeba Antonína Kratochvíla nebo Jindřicha Štreita – a jiní, neméně zkušení autoři, se raději realizují v jiných oblastech.

Ještě jeden (mimo řadu jiných) technický trik je spojen s pouličním fotografováním zejména širokými ohnisky. A právě ten nám umožní fotografovat nepozorovaně i události, vzdálené od přední čočky objektivu jen několik desítek centimetrů. Jak je to možné? Jednoduše. Do ohniska zhruba 28 mm EQ a tím spíše u delšího musíte při snímání nějakého blízkého objektu namířit fotoaparát víceméně přímo na něj, abyste ho udrželi v obrazovém úhlu, který příslušný objektiv vykreslí. Ale u ještě kratších objektivů (např. 20, 18, 14 mm EQ) je již obrazový úhel tak široký, že i osoby, stojící těsně vedle vás a nemající přitom tušení, že jsou v záběru (protože optická osa vašeho objektivu míří úplně jinam), vyplní v hledáčku a tedy i na fotografii podstatnou část záběru.

A díky veliké hloubce ostrosti podobných ohnisek jsou přitom stále ještě relativně ostře zobrazeni! I kdyby se jim náhodou něco nezdálo, vždycky můžete duchapřítomně tvrdit, že nechápete, o co jim v jejich domýšlivosti jde, vy přece fotíte orloj, tak ať laskavě nepřekážejí. Drzé čelo, polovina úspěchu (kdyby tohle heslo platilo jen při fotografování, bylo by na světě hej). Vyzkoušejte a brzy si budete připadat jako opravdoví žurnalisté. Najednou se lidé na vašich fotografiích namísto nudných statických soch začnou hýbat a smát, budou plakat, křičet a gestikulovat. Začnou žít!

V technice to tedy určitě není. Přesto jsou pro tento druh fotografie některé fotoaparáty vhodnější než jiné. Musejí být pohotové, rychle reagující, malé, lehké, nenápadné, spíše s kratšími objektivy nebo zoomy, s větší světelností nebo s možností nastavení vysoké hodnoty ISO při ještě nepříliš zvýšeném šumu. Budete totiž většinou pracovat s existujícím osvětlením, často spíše se šerem a přítmím než s poledním jasem.

Blesk lze použít, k dobrému tónu žánru ale patří obejít se bez něj a neničit stávající atmosféru i za cenu neprokreslených hlubokých stínů nebo nezvladatelných světelných kontrastů. Autenticita je tady základní kánon. Uplatní se téměř cokoli, výhodou jsou ale malé zrcadlovky, rychlejší nezrcadlovky, pokročilé kompakty s manuálním ovládáním. Z konkrétních přístrojů, dostupných na trhu, jmenujme namátkou Nikony řady D3000, D5000, Canony řady G, Panasonic LX, Olympus PEN, Sony NEX, Fujifilm X100, kvalitní, ale předražená a nenechavce na cestách přespříliš lákající Leica… Vybere si snadno každý.

Jen nečekejte, že koupí nového přístroje se ihned dramaticky zlepší vaše fotografie. Spíše opak bývá zpočátku pravdou. S každým fotoaparátem musíte nejprve srůst, zautomatizovat si jeho používání. Neberte tedy na důležité cesty nebo do akce, na které záleží, nový nebo nedostatečně vyzkoušený aparát. Navíc 80 % úspěchu je stejně úplně jinde. Pokud jste totiž pomalý, nekomunikativní a nesmělý samotář, ani nejmodernější Leica z vás úspěšného reportéra neudělá. Přesto můžete mít krásné fotografie. Zkuste ale raději krajinu, architekturu, makro nebo autoportrét…

Nebojte se jít opravdu blízko. Všechny kompaktní digitální fotoaparáty mají oproti filmu nebo „fúlfrejmu“ obecně značně vyšší hloubku ostrosti, protože fyzická velikost čipu je podstatně menší, a tím jsou i podstatně kratší skutečné ohniskové vzdálenosti běžně instalovaných objektivů. V jiných žánrech je to značná nevýhoda, tady ne. Nemusíte totiž tak přesně ostřit a obraz bude přesto srozumitelný od popředí až k horizontu. Navíc, máte-li výklopný displej, nemusíte mít v okamžiku expozice fotoaparát vůbec u oka a jste ještě mnohem nenápadnější. Kompakty umějí být navíc na rozdíl od zrcadlovek prakticky nehlučné. A čím více lidí kolem, tím jste paradoxně více inkognito. Začněte na kulturních, společenských nebo sportovních akcích, kde fotografuje každý (dnes se ale nestarejte, co se děje na scéně – učíte se fotit okolní ruch), a až se osmělíte, vydejte se lovit do klidnějších vod. Ještě poznámka: pokud jde o technickou kvalitu, vždycky platí, a v pohotové pravdivé reportážní fotografii zvlášť, že dokonalá kvalita je lepší než nedokonalá, ale nedokonalá technická kvalita je mnohem lepší než promeškaná šance nebo dokonce žádný snímek. Foťte tedy s tím, co je po ruce, zvolte univerzální nastavení a parametry jednotlivých záběrů kontrolujte až po celé akci, ne po každém stisku spouště! Technické detaily: Nikon Coolpix E5700, clona 3,5, čas 1/30 s, zabudovaný blesk, synchronizovaný s delšími časy pro zachování původní atmosféry.

Další poznámka: Jedna dobrá momentka je fajn, promyšlená a vhodně komponovaná série nebo příběh, složený z více navazujících záběrů, je ale vždycky lepší. Jeden podařený záběr může vzniknout i náhodou, seriál těžko. Ukázkové fotografie jsou částí reportážní série z návštěvy malé dílny na výrobu virtuózních akustických kytar. Technické detaily: Sony Alfa NEX-5, clona 4, čas 1/40 s, ISO 320, původní světelná atmosféra, dodatečně posunuté barvy pro výstavní účely.

Neberte doslova název dnešní kapitoly. Ta ulice není dogma. Jde o momentní, pohotové, dokumentární, pravdivé fotografie reálného života. Jestli je zhotovíte na ulici nebo na náměstí, ve sklepě, v tanečním sále, v hospodě, v jedoucí limuzíně, na maturitním plese nebo v drogovém doupěti, je zcela lhostejné. Jestli budete fotit barevně nebo černobíle, digitálně nebo na film, je na vás. Pokud bude z výsledku sálat člověčina, je to OK, v opačném případě si to zkuste co nejdříve ještě jednou! Technické detaily: Nikon D80, různá nastavení podle situace.

Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny

       :: Soutěž – červenec a srpen 2011 ::
       Speciální prázdninová část: Volná letní tvorba

Děkujeme za první "letní soubory", které vkládáte do aktuální soutěžní galerie. Červenec a srpen, tedy období letních prázdnin a dovolených, patří vaší Letní volné tvorbě.

Jak jste jistě zaregistrovali, počet snímků, který může jedna registrovaná osoba do aktuální Galerie vložit, jsme zvýšili na 15. To proto, že Letní volná tvorba, to jsou větší obrazové celky. Tedy ukázky z reportáží, seriálů, výběr snímků z dlouhodobě vytvářených tématických cyklů, nebo speciálně pro tuto Volnou letní tvorbu koncipované práce, ale také třeba soubory diptychů a triptychů, tedy dvojic a trojic snímků. Možností je velmi mnoho. Jeden každý můžete vložit tři různé obrazové celky po maximálně pěti snímcích, což je celkem přesně patnáct (číslem 15) fotografií. A téma je volné, to je zcela zřejmé.

Přejeme vám DOBRÉ SVĚTLO a těšíme se na vaše fotografie.

Připomínáme:
Fotografie vkládejte do připravené webové galerie v jednoduchém rozhraní.
Vkládání je možné po registraci – přihlášení.
Počet fotografií u základních úkolů je stanoven na nejvýše tři jednotlivé snímky od jednoho autora.
U letní volné tvorby má jeden autor příležitost prezentovat maximálně tři větší obrazové celky čítající výběr nejvýše pěti fotografií, celkem tedy 15.
Umisťovat můžete fotografie s maximální šířkou 1 200 bodů, objem dat jedné fotografie je třeba omezit na nejvýše 900 kB.
Galerie 3. kola soutěže "100+3 rady..." je k dispozici na tomto odkazu.

       Výsledky 2. kola soutěže – červen 2011:

Tři nejlepší snímky druhého kola, jejich autoři a ceny, které získali:
1. místo: Péřová– Bohunovj – dárkový certifikát na eLearningový kurz IDIF dle vlastního výběru
2. místo: Jamování– Siba – tisk na plátno 50 × 60 cm a natažení na rám
3. místo: Radost ze života– DaveDV – knihy Romana Pihana Mistrovství práce s DSLR a Mistrovství práce se světlem

---

:: Partneři soutěže "100+3 rady"

    

---