Sto a tři rady pro lepší fotografie (17. část) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Praxe  » Tipy & triky  

29. července 2011, 00.00 | Město nežije jenom ve dne. V těch největších aglomeracích je dokonce spíš opak pravdou. Po setmění bývají velkoměsta často vizuálně mnohem atraktivnější než za jasného denního světla. Hodně lidí se přesto nočních záběrů zbytečně bojí nebo se přímo domnívá, že jejich jednodušším aparátem je nelze zhotovit.

17. rada – Noční ulice

Často též zvolí nedostatečně dlouhou expozici nebo jim vycházejí z neznalosti nepoužitelně rozmazané obrázky. Přitom na nočních záběrech v podstatě nic složitého není. Musíte mít pouze k dispozici fotoaparát, umožňující nastavení dlouhých časů závěrky. To je dnes prakticky každý. Pokud nemůžete dobu otevření závěrky nastavit přímo manuálně, určitě v menu nebo v seznamu motivových programů najdete něco jako noční scény, symbol měsíce, hvězdné oblohy a podobně. V manuálu si pak jen prostudujte, použije-li se v takovém případě zároveň i automatický blesk, či nikoli. V některých případech je to totiž vhodné, jindy nikoli, jak si ještě povíme. Ideální tedy bude, lze-li si tuto možnost na vašem přístroji svobodně zvolit podle situace, třeba jen zakázáním blesku v jeho samostatném nastavení.

Dnešní téma a jeho problémy můžeme dobře doplnit souborem fotografií z několika předchozích ročníků nedávno skončeného filmového festivalu v Karlových Varech. Na této úvodní fotografii jsem se snažil zachytit světelný nápis na hotelu, který musel zůstat čitelný, aby posléze posloužil jako ilustrace pro plakát k výstavě. Technicky to není složité, vlastní objekt poskytuje světla dost. Bylo jen třeba vymyslet alespoň trochu originální kompozici a výřez. Technické detaily k celé sérii: Podrobnosti mohou případní zájemci snadno vyčíst z EXIF dat jednotlivých snímků. Použil jsem fotoaparáty Nikon Coolpix E995, E5700 a Nikon D80 a často zabudovaný nebo externí blesk, synchronizovaný s delšími časy pro zachování původní atmosféry. Různé přístroje mimo jiné dobře ilustrují možnosti následného sjednocení výstavního nebo ilustračního souboru z různých zdrojů v postprodukci. Důležitá je totiž především jednotící myšlenka a styl fotografií, ne tolik použitá technika. Barevně a tonálně upraveno ve stylu lithprint pro výstavní účely.

Pro ostré statické záběry architektury je stativ nezbytný nebo doporučovaný i ve dne, natož v noci při nedostatku světla. Zabýváme-li se však fotografií lidí nebo zobrazením dopravního kvasu, barevné hry neonů, osvětlených výloh a podobně, vlastní architekturu využijeme nejspíš jako efektní pozadí. V tom případě dokonale ostrá být nemusí, dokonce nemusí být ostrá vůbec. Časy expozice ale ani tak nesmějí být přespříliš dlouhé, aby pohybující se lidé nebo automobily úplně nezmizely nebo se alespoň neproměnily v nečitelné duchy. Konkrétní míra je jen na vás a záleží i na rychlosti pohybu vašich „herců“.

Ukázka záběru pořízeného v době, kdy nebe ještě není zcela tmavé a umělé osvětlení již svítí. Fotografie zhotovená ve dne a pouze podexponovaná pro dojem noci by vypadala podobně, ale ve spodní části by byla zcela bez kresby.

Prakticky tentýž pohled o několik hodin později. Nebe je již zcela černé, což se ale nyní hodí pro čitelnost efektů zahajovacího ohňostroje.

Ve skutečnosti, aby to bylo ještě trochu složitější, záleží pouze na rychlosti „relativního“ pohybu, tedy vzájemné rychlosti objektu vůči objektivu. Příklad vše vysvětlí: Když se povezete na zadním sedadle otevřeného kabrioletu a budete přitom fotografovat vaši přítelkyni, sedící vedle vás, bude zobrazena ostře i relativně dlouhým časem, například třicetinou vteřiny, přestože se městem právě řítí rychlostí přes sto kilometrů v hodině. Je to proto, že váš objektiv se pohybuje přesně stejným směrem a stejnou rychlostí. Při daném čase závěrky ale bude ulice za její hlavou proměněná v efektní barevné šmouhy, protože ulice stojí. Ještě víc bude rozmazaný protijedoucí šofér ve svém voze, šinoucím se pouhou dvacetikilometrovou rychlostí, ovšem v opačném směru. Vůči vašemu fotoaparátu tedy relativní rychlostí celých 120 km za hodinu. Blízké okolní budovy budou přitom díky tomuto efektu vždycky rozmazané více než ty vzdálené. Některé dominanty na dalekém horizontu se vám dokonce budou jevit docela ostré. Zkuste si to, je to jasné a jednoduché, přesto interesantní!

I tam, kde není prakticky žádné zajímavé světlo, tedy v temných pasážích a podchodech, lze fotografovat. A není pokaždé nutné pouze tupě odpálit vestavěný blesk. Jen je třeba počítat s tím, že to budou trochu jiné fotografie. Hurá!

V podobné situaci stativ uplatníme jen výjimečně, spíše u aranžovaných záběrů. V pohotové a nenahrané reportáži musí stačit světlo od výlohy, z pouliční lampy, od světlometů jedoucího auta. Anebo vlastní vestavěný či externí blesk. Ten dokáže blízké objekty úplně zmrazit anebo libovolně více či méně pohybově máznout v závislosti na nastavení rychlosti závěrky, síle záblesku, pohybu objektu a pohybu našich rukou. Blesk současně s krátkým časem sám o sobě způsobí sice ostré záběry blízkých motivů, ale bez původní světelné atmosféry, která se tak rychle nestihne naexponovat. Získáte tedy jen standardní fádně černé pozadí.

Kompromis vznikne, zachytíme-li na snímku delším časem závěrky se současným použitím blesku i okolí a původní světelné zdroje (osvětlené výlohy, lampy, ohňostroj). Při využití pouze existujících světelných podmínek (Available Lite Photography) vzniknou často zajímavé obrázky, velmi ceněné právě pro svou světelnou autenticitu. Budou však vždy více či méně neostré a někdy docela nepředvídatelné. Při všech záběrech s nízkou intenzitou světla budete totiž muset výrazně prodloužit expozici, a tedy veškeré zobrazené pohyblivé objekty budou též rozmazány ve směru pohybu (vašeho nebo jejich).

Neostrost pozadí většinou nevadí, vždy ale záleží na vlastním záměru. Můžete ji částečně odstranit nebo i zcela eliminovat nastavením nejvyšší citlivosti ISO, kterou váš fotoaparát disponuje. Buďte přitom připraveni na masivní výskyt digitálního šumu. V tomto mimořádném případě se ale nejedná o vadu, nýbrž spíše o klad. Vaše záběry dostanou syrovost a autenticitu starých reportáží, pořizovaných leikami na ultracitlivé a ultrazrnité černobílé filmy. Nenechte si nakukat, že šum je vždycky vada a je třeba ho za každou cenu potlačit nebo vyhladit.

Kdo přesto šum rád nemá anebo z jiných důvodů potřebuje technicky kvalitní, ostré snímky s hladkými přechody, neměl nikdy v minulosti snazší práci než dnes. Stačí zainvestovat trochu víc a pořídit si některou vyspělou, nejlépe plnoformátovou digitální zrcadlovku. Rozsah možností nastavení citlivosti ISO a výsledky, zhotovené při takových hodnotách u nejlepších fotoaparátů značek Canon nebo Nikon, prostě berou dech. Což nemění nic na výše uvedeném. Dokonalá technika ještě nedělá sama o sobě dobrý nebo zajímavý obrázek. Je pouze nutné vědět, máme-li konkrétní záměr, představu nebo objednávku, jakým způsobem se k jejich realizaci postavit.

Při chůzi korzem uvidíte i v podvečer hodně zajímavého, tváře hostů nevyjímaje. Nevyplašte je dlouhým přikládáním robustní zrcadlovky k oku a pečlivým ostřením nebo komponováním záběru jim přímo před nosem. Vše musí být záležitostí desetiny vteřiny, jak jsme o tom již mluvili v předchozích dílech seriálu. Budete-li opravdu neviditelní, nevšimnou si vaše „oběti“ ani decentního záblesku z půl metru. A když ano, fotografie už bude v té době bezpečně uložená na kartě. V případě potřeby další pochybnosti zaplaší vizitka, poděkování a milý úsměv nebo (podle situace) rychlý ústup.

Noční scény bývají velmi kontrastní, výhodou je tedy (nechceme-li naopak takový kontrast zvlášť využít) možnost jeho snížení před expozicí nebo preventivní snímání pořízených dat do formátu RAW. Pokud vám na nočních záběrech vadí neprokreslená černá obloha, foťte v podvečer, kdy je nebe ještě světlé, ale již svítí umělé světelné zdroje. V zimě to jsou již poměrně časné odpolední nebo pozdní dopolední hodiny, v létě budete muset pro tmavomodrou oblohu obětovat značnou část svého zaslouženého spánku.

Vyzkoušejte ale též záměrnou podexpozici při běžných denních záběrech. Nebojte se zobrazit přímo světelné zdroje, i když mnohé levnější čipy takový kontrast jen těžko rozchodí. Relativně krátká doba expozice ale čipu neublíží, jen s přepálenými místy se budeme muset poprat v počítači. Opět není nutné všechny přepaly vždycky retušovat. Používejte vlastní hlavu a nepapouškujte slepě poučky ze stereotypně varujících příruček. Důležitý je jen váš vlastní záměr a (pokud má výsledek sloužit někomu jinému) názor zákazníka nebo obdarovaného.

Velmi fotogenicky působí v podvečerních nebo nočních ulicích vlhko, mokro, louže, dlažba po dešti. Odrazy a lesky totiž znásobí a co do kontrastu zrovnoměrní světelné skvrny na snímku. Můžete je využít jako efektní prostředí pro vaše nápady, pro jinak všední reportáž nebo dokonce jako hlavní hrdiny vašich fotografií.

Milovníci (nebo jen realističtí majitelé) stativů ale zoufat nemusí. V tomhle žánru je využijí skutečně často, stejně jako dálkovou nebo drátěnou spoušť (už zase – díky, Fujifilm X100!). Někdy je obojí opravdu nezbytností. Zkuste opravdu vážně architekturu. Od makrozáběrů jednotlivých detailů výzdoby historických fasád přes celkové zachycení monumentálních průčelí paláců nebo nových hyperdrahých hotelů a bank až po celkové panoramatické záběry svátečně osvětlených měst s jejich slavnými dominantami.

Stativ vám ale pomůže i v jiných případech. Pokud se například kolem budovy, kterou chcete vyfotografovat celou, tichou a zamyšlenou, stále někdo motá a skotačí, zkuste co nejvíce zaclonit a i pro dostatečné prokreslení ji zachytit s fotoaparátem na pevném stativu a s použitím mnohaminutové až několikahodinové expozice. Ve dne nebo v noci. Takový čas pochopitelně na stupnici nenajdete. Použijte nastavení „B“ a zaaretujte patřičně dálkovou nebo drátěnou spoušť. Expozici přitom kontrolujte na stopkách nebo na budíku, když jste ji předtím změřili nejlépe citlivým externím expozimetrem.

Ten ale není ve skutečnosti pokaždé nutný. V podobných případech se z nějaké té minuty nestřílí a navíc můžete u statických objektů své pokusy libovolně často opakovat. Z hotových fotografií jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizí davy turistů před Národním divadlem, kolony otravných a překážejících taxíků jakbysmet. Že jsem se zbláznil a na tak dlouhé expozice je stále příliš světla? To jste asi ještě neslyšeli o šedých filtrech na objektiv, které nutnou expozici příslušně prodlouží. Nestačí vám filtr jeden? Našroubujte na sebe dva nebo třeba přes redukci tucet o větším průměru, použijte černé sklo svářečské kukly, pomozte si, přemýšlejte, experimentujte! Vytvořte fotografii, jakou ještě svět neviděl!

S velkými kontrasty je třeba počítat, ale není třeba se s nimi prát. Přiznejte je a využijte ve svůj prospěch. Nikde není řečeno, že vysoký kontrast je špatný sám o sobě, to si asi pletete s drogami nebo s obchodem se zbraněmi. Technika HDR je jen jednou z tisíců možností sebevyjádření. Mějte vlastní názor!

Pohyb, odrazy a průhledy ve skle a reflexy naleštěných kapot limuzín, to vše spolu s rozsvícenými neony vytváří neopakovatelně pohádkovou atmosféru filmového „hvězdného“ pozlátka, kterou v maloměstě anebo za předpisově dostatečného osvětlení prostě nezachytíte. Použít v této situaci blesk by bylo neodpustitelné barbarství.

Ukázka využití relativní rychlosti pohybu modelů, která nám může pomoci zobrazit ostřeji to, co se přesouvá souběžně s námi. Podrobněji v hlavním textu.

Abych udělal radost i těm, co rádi barvu, přidávám jako bonus fotografii, o níž je těžké říct, v jakou denní dobu byla pořízena (zapomeňte na chvíli, že existuje něco jako EXIF). Musíme si vystačit se stávajícím, dosti slabým osvětlením, stativu pohříchu nemaje. V moderní dostavbě kostela během dovolenkové letmé prohlídky se rozhoduje tady a teď. Někdo zapne automatiku nebo odpálí blesk a bude navěky proklet pro zničení veškerého světelného kouzla. Jiný se předem pokřižuje, zatají dech a nastaví z ruky absolutně neudržitelný čas. Pro jistotu se může zapřít ještě o blízkou lavici nebo sloup. Jak se občas vysmívám moderním technickým berličkám, optický stabilizátor by se tu tentokrát hodil. Ani mírná neostrost ale ve finále nevadí, neživíme se prodejem pohlednic. To malé architektovo kouzlo, vzniklé kombinací světla stovek svíček a jeho odrazů od různě zakřivených a chytře umístěných skleněných hran, si ale přesto neseme domů s sebou. Technické detaily: Canon PowerShot G10, clona 2,8, čas 1/4 s, ISO 400.

Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny

       :: Soutěž – červenec a srpen 2011 ::
       Speciální prázdninová část: Volná letní tvorba

Připomínáme, že červenec a srpen patří vaší Letní volné tvorbě. A protože ta je věnována větším obrazovým celkům, je počet snímků, které může jedna registrovaná osoba do aktuální Galerie vložit, zvýšen na 15. Jeden každý tedy můžete vložit tři různé obrazové sady po maximálně pěti snímcích, celkem patnáct fotografií.

Těšíme se na vaši tvorbu, a to tím spíše, že téma je volné. A stejně tak je jen a pouze na vaší volbě, zda zašlete ukázky ze svých reportáží, seriálů, výběr snímků z dlouhodobě vytvářených tématických cyklů, nebo speciálně pro tuto volnou letní tvorbu koncipované práce, ale také třeba soubory dvojic a trojic snímků. Všem přejeme mnoho zdaru při realizaci tvůrčích myšlenek a nápadů!

Fotografie vkládejte do připravené webové galerie v jednoduchém rozhraní.
Vkládání je možné po registraci – přihlášení.
Umisťovat můžete fotografie s maximální šířkou 1 200 bodů, objem dat jedné fotografie je třeba omezit na nejvýše 900 kB.
Galerie 3. kola soutěže "100+3 rady..." je k dispozici na tomto odkazu.
Pro autory/autorky tří nejlepších prací máme opět připravené hodnotné věcné ceny.

---

:: Partneři soutěže "100+3 rady"

    

---