Sto a tři rady pro lepší fotografie (6. část) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

103rad_6_100px

103rad_6_100px

13. května 2011, 00.00 | Že není světlo jako světlo, to jsme si řekli už minule. Při hledání co nejzajímavějšího osvětlení ale brzy narazíme na lehčí a těžší „čísla“. Nebudeme asi diskutovat o tom, že portrét v exteriéru při zatažené obloze se bude fotografovat snadněji, než tentýž v temné komoře při světle slabé tmavozelené žárovky.

4. rada – Nebojte se protisvětla!

Samozřejmě to nic nemění na faktu, že dobře vyfotografovat se dá oboje. Navíc každé, i to nejjednodušší téma lze pojednat tradičně, jaksi nenáročně, ale i originálně, nově, nápaditě, výtvarně. Běžné denní rozptýlené světlo někde v polostínu, při mírně zatažené obloze, nám prakticky nedovolí, pokud jde o světelné poměry, zkazit žádný motiv. Ani měření expozice fotoaparátu nebude dlouho váhat a snadno najde vyhovující kombinaci času a clony pro standardní výsledek. Stále ale platí, podobně jako na divadelních prknech, že není malých rolí, jsou jen malí herci. I v tom nejfádnějším osvětlení lze vytvořit něco zajímavého, jiného, netradičního. Předmět našeho zájmu můžeme částečně zastínit, můžeme se zaměřit na jeho tvar, barvy, interakci s okolím. Hodně lidí u toho zůstane, protože jakékoliv jiné světlo je prostě těžší. Kdekdo se bojí především celkově nedostatečné hladiny osvětlení a jejího rodného bratříčka, zvýšeného digitálního šumu. Stejně velké potíže, ne-li větší, nám dokáže připravit vysoký světelný kontrast, o kterém jsme již mluvili.

Existuje ale typ osvětlení, mnohými obávaný, který není snadné zvládnout, ale který každému záběru dodá neopakovatelný „šmak“, kouzlo a zajímavost. Jde o předmět, patřící do „vysoké školy fotografie“. Protisvětlo. V každém návodu k fotoaparátu nebo i v příručkách pro začátečníky se dočtete, že proti intenzivnímu světlu (slunce, silný umělý světelný zdroj) fotografovat nemáte, nebo jen ve zvláštních případech. Všechny dnešní jen trochu lepší fotoaparáty pro amatéry jsou přitom vybaveny řadou specializovaných motivových programů, z nichž minimálně jeden bývá připraven právě na protisvětlo. Musíte se jen rozhodnout, chcete-li hlavní motiv zachytit na snímku jako zcela tmavou siluetu na dobře exponovaném pozadí, nebo zda požadujete dobře exponované popředí i pozadí. V prvním případě aparát změří světlo okolí, podle něj nastaví expozici a hlavní motiv bude příslušně podexponován, což je správně – změní se v siluetu. V druhém případě se pokusí vlastním zdrojem světla, tedy zabudovaným nebo externím bleskem, vyrovnat světelné hladiny objektu a pozadí, což se mu podaří jen tehdy, je-li hlavní motiv pro výkon blesku dostatečně blízko.

Zkuste alespoň občas vymyslet něco nového. Třeba reportážní portrét delším časem v extrémním protisvětle. Vypálené pozadí tady nijak nevadí, navzdory všem klasickým poučkám, naopak vhodně izoluje předmět zájmu! Jinak nezvládnutelný kontrast scény byl vyrovnán slabým zábleskem, jen tak silným, aby se nezměnila celková nálada. Ten zároveň zabránil úplnému rozhýbání a nečitelnosti fotografie. V popředí vlevo silně rozostřená zrcadlovka s nasazeným bleskem kolegy fotografa, která rámuje hlavní motiv a dodává obrazu kompoziční atraktivitu a prostorovou hloubku. Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5, clona 4, čas 1/30 s, externí blesk na fotoaparátu. Převod do černobílé škály, zvýšený kontrast a zrnitost doplněny v počítači.

Kde je tedy ta „vysoká škola“? I ve druhém zmíněném případě vznikne většinou „jen“ dobře exponovaná fotografie, víceméně věcně popisující realitu. Zajímavé to začne být teprve ve chvíli, kdy budete vědomě s protisvětlem pracovat. Můžete měnit světelné poměry ve scéně vědomým zakrýváním nebo naopak odkrýváním zdrojů světla, které míří do vašeho objektivu. Pokud jde například o slunce, zkuste ho jemnými posuny fotoaparátu nebo manipulací s fotografovanou osobou schovat za její hlavu, ruku, tělo. Může vzniknout efektní svatozář.

Zkuste počkat několik minut, až slunce v záběru zajde za mraky a vytvoří jim, zvláště ráno nebo v podvečer, efektní světelné okraje, které ozvláštní pozadí vaší fotografie. Celkový světelný kontrast se tím navíc většinou sníží. Můžete část světelné energie protisvětla vrátit na objekt zrcadlem, bílým papírem, obecně odraznou plochou. Nechte protisvětlo „rozstřepit“ listy a větvemi stromů, průsvitnou střechou, zástěnou nebo záclonou. Využijte zajímavého efektu, kdy u pohybujících se předmětů, fotografovaných v protisvětle dlouhým časem, mizí světlé části a zužují se ty tmavé. Mohou to být lidské končetiny třeba při tanci, paprsky kol u projíždějícího bicyklu, ale i obyčejná vlající záclona v otevřeném okně. Budete překvapeni, jak jiné, často velmi efektní a někdy až abstraktní fotografie získáte.

Hlavním problémem při těchto hrátkách bude často prakticky nezvladatelný světelný kontrast. To, co ještě dokáže rozlišit neobyčejně přizpůsobivé lidské oko, čipy digitálních přístrojů již mnohdy ne. Nepomůže tedy ani nejdražší a nejdokonalejší fotoaparát, ani nejpromyšlenější systém měření světla. Jediným řešením je ono staré, ale bolestivé „myslet“. Často budete muset část scény uměle dosvítit, což ale téměř stejně často vypadá technicky dobře, ale hodně uměle, nepřirozeně. Anebo část informací prostě oželet a ponechat některou plochu na obraze v hlubokém stínu nebo jí naopak dovolit „zmizet“ v moři světla. To není, přes všechna neustále omílaná tvrzení, samo o sobě nutně vadou. Vždycky záleží pouze na tom, nakolik se vám podaří splnit záměr, účel, zadání, představu. Nic jiného není důležité.

Záběr proti velkému oknu zevnitř kavárny na ulici. Pokud chceme mít v podobné situaci prokreslené pozadí i popředí, bez lokálního dosvícení nebo pozdějšího nadržení v postprodukci se neobejdeme. Výsledek může vypadat nezvykle, neměl by být ale fádní a nesmí přebít původní atmosféru. Tady jsem použil obě metody kombinovaně. Záměrem bylo vytvoření dojmu fotografie, zvětšené ze zrnitého filmu à la šedesátá léta 20. století. Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5, clona 5,6, čas 1/60 s, externí blesk na fotoaparátu. Převod do černobílé škály, lokální kontrast a zrnitost doplněny v počítači.

Disponuje-li váš fotoaparát bodovým měřením světla, změřte světlo scény zvlášť ve stinných a osvětlených partiích. Jestliže bude jejich rozdíl větší než dejme tomu pět až šest clonových čísel, nemáte většinou šanci dostat na fotografii kresbu zároveň do světel i stínů. Rozhodněte se proto, co je na konkrétním záběru důležitější a podle toho hodnoty nastavte. Nebo pořiďte více různě exponovaných záběrů pro jejich pozdější spojení v počítači. Využít lze i změkčující filtry. Experimentujte a hledejte různé úhly záběru. Jako filtr, snižující kontrast scény, může posloužit i zajímavý blízký předmět, např. okenní síť, husté listoví, průhledná látka, barevné sklo, výloha atd.

Dá to více práce a přemýšlení, než jen nastavit univerzální motivový program nebo obligátní i-Auto. Odměnou vám ale budou fotografie, které také nebudou „univerzální“, budou se lišit a v záplavě denně pořizovaných záběrů jen tak nezapadnou. Mohou se stát ozdobou vašeho alba nebo galerie. Dvojnásob tehdy, nepůjde-li o náhodu, ale o promyšlený a předem připravený snímek.

Pro srovnání dvě fotografie ze stejného místa a pořízené ve stejný čas. Změnilo se pouze osvětlení. Na horní fotografii jsou jeho zdrojem pouze samotné trubice solárního boxu, dole byl navíc použit externí blesk. Tím se samozřejmě změnil nejen kontrast scény, ale i celková barevnost. Technické detaily: nahoře Nikon Coolpix E995, dole Nikon F100, sken z diapozitivu.

Efekt protisvětla nemusí vzniknout pokaždé jen přímým posvícením do objektivu. Stačí výrazně světlejší pozadí, než je hlavní motiv. Tady byly užity z obou stran velkoplošné softboxy, namířené záměrně jen na pozadí. Vedlejší efekt umístění těchto světel způsobil vznik zajímavých kontur na tváři a prsou modelky. Technické detaily: Nikon D80, clona 9, čas 1/125 s, ateliérové záblesky.

Totéž zase trochu jinak. Na objekt, který by byl jinak siluetou, můžete v průběhu záblesku svítit jiným, třeba trvalým zdrojem světla. Jeho barva, směr, šíře paprsku a intenzita bude mít vliv na výsledný efekt. Technické detaily: Nikon D80, clona 5, čas 1/50 s, ateliérové záblesky, ruční svítilna.

Někdy musí jít umění stranou, to když si zákazník žádá plné prokreslení a reálnou barevnost postav. Přitom se mu ale líbí efektní západ slunce v pozadí. Podle mě dost barvotiskový plakát, ale proti gustu… Technicky to není problém, prostě nastavíme expozici podle pozadí, o popředí se postará záblesková automatika. TTL řízení blesku je pohodlné, není ale nutné. Každý lepší blesk má vlastní automatiku (režim A), která funguje i s manuálními nebo nesystémovými fotoaparáty. Blesk mimo osu objektivu zabrání alespoň tuctovému plochému osvětlení modelu. Technické detaily: Sony DSC-R1, clona 8, čas 1/200 s, externí blesk s prodlužovacím kabelem vlevo nahoře mimo fotoaparát.

Stejný případ, jen za jasného bílého dne. Při běžné expozici, jakou by doporučila automatika sebelepšího fotoaparátu, buďto zcela zmizí nebe, anebo se z modelky stane černá silueta. To by zvlášť v tomto případě byla škoda, a tak jsem použil dvě odrazné desky, které vytvářejí měkčí a plastičtější světlo než ostrý blesk. Pro větší efekt jsem se nesnažil nasvítit celou postavu naprosto rovnoměrně, to je většinou nuda. Tmavší ruce proti nebi se mi líbily, a proto jsem je později ještě lokálně zdůraznil v počítači. Realisté ať klidně pláčou.:-) Technické detaily: Nikon D70, objektiv AF-S 18–70 mm 1:3,5–4,5, clona 13, čas 1/250 s.

:: Partneři soutěže "100+3 rady"