Sto a tři rady pro lepší fotografie (7. část) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

103rad_7_100px

103rad_7_100px

20. května 2011, 00.00 | Pokud jde o prostředí a pozadí záběru, u momentky a nalezeného zajímavého objektu to bývá jasné – s jejich okolím manipulovat většinou nemůžeme, nebo jen omezeně. Naopak v rámci vědomě vytvářené a konstruované, tedy aranžované fotografie, máme téměř vždy dvě možnosti.

5. rada – Vytvořené, nebo nalezené prostředí?

Od prvního kusu nábytku a dalších dekorací až po poslední špendlík pohozený na zemi můžeme vše sami vytvořit jen pro tuto jednu scénu. Přesně stejně jako na divadle nebo kdysi dávno u filmu, můžeme použít například již dříve zhotovenou fotografii, promítanou zezadu na plátno coby pozadí, a vytvořit iluzi letní silnice třeba v obýváku.

Prostředí může být třeba jen naznačeno nebo kamuflováno, stejně jako v divadle. Z ukázkové fotografie není jasné, jde-li o stůl nebo jen o dřevěnou desku, položenou někde na louce. Pro působivost výsledku je to nepodstatné. Naznačené pozadí zde jen dokresluje příběh, který chceme fotografií vyprávět, a o nic jiného se snažit nemusí. Ve skutečnosti byl použit vál na nudle, upevněný na druhém stativu, a celá sestava byla nasvícena poledním slunečním světlem od okna. Požadovaného rozmazání píšící (vlastní) ruky jsem dosáhl po několika pokusech s různou kombinací rychlosti závěrky a rychlosti pohybu ruky, kontrolovaných na displeji fotoaparátu. Technické detaily: Nikon Coolpix E995, clona 9, čas 1/8 s, ISO 100, stativ.

Obecně stačí najít, vlastnit, vypůjčit si nebo pronajmout vhodné prostory i jednotlivé rekvizity a zahrát si na divadelního návrháře, architekta, scénografa. Výhody tohoto řešení jsou nesporné, nevýhodou je značná nákladnost organizační a časová, někdy i finanční. To samozřejmě neplatí, vytvoříte-li podobnou scénu na půdě vlastního domu ze starých beden, nábytku a závěsů dochovaných po babičce a ponecháte-li ji nezměněnou po léta jako osobitý podpis a stylotvorný prvek třeba vašich retro aktů. Vydáte se stejnou cestou, jakou ušel již před vámi například Jan Saudek a mnozí další fotografové. Není tedy pravda, že ateliér je pro obyčejného smrtelníka nedostupný. Nesmíte si ale hned představovat ateliéry, jaké používá Paramount Pictures. Vhodná je jakákoliv místnost, kterou můžete trvale nebo jen dočasně vyhradit pouze pro fotografování. Může do ní třeba sněžit (nedoporučuji) a na její velikosti nezáleží, i když každý čtvereční metr navíc se počítá. Řada profesionálů začínala ve stodole, ve sklepě či v garáži a potvrdí vám, že v nevšedním prostředí vznikají nevšední obrázky.

Druhou možností je prostředí nalezené nebo jen mírně upravené. Stará kůlna, sklepení, místnost s francouzským oknem, rozbořený kostel, oprýskaná zeď, lesní mýtina, opuštěná pláž, rušná městská třída. Tady nás scéna nic nestojí, možná jen nutný čas na dopravu nebo nutnost přizpůsobení se denní době a požadovanému světlu. Menší prostory, jako je sklepní místnost, vnitřek stanu, automobilu, místnosti, jakož i blízké stěny, sloupy a zdi, můžeme navíc velmi dobře a jednoduše nasvítit i vlastními světelnými zdroji. Pokud nevlastníme nákladný ateliérový světelný park s příslušnými akumulátory a generátory proudu, použijeme silnější přímý i odražený externí blesk, kapesní nebo halogenové svítilny a podobně. Stojí za to vyzkoušet světlo otevřeného ohně, zapalovače, svíčky, zadní červené cyklistické blikačky, nebo třeba reflektorů poblíž zaparkovaného automobilu.

A co je lepší? Odpověď je překvapivě jednoduchá. Vhodné prostředí je takové, které vám nejlépe vyhoví svou fotogeničností, neotřelostí a dostupností a které vám umožní splnit vaši představu. Takové, které pomůže vaší fotografii vystoupit ze zástupu jí podobných.

Na výletě v cizině, navíc na motocyklu a ještě ve dvou, není nikdy místa na fotovýbavu nazbyt. Všechno musí být co nejmenší a nejlehčí. Ani u takovýchhle běžných upomínkových záběrů ale není nutné rezignovat na alespoň minimální promyšlenost kompozice, výběr prostředí a barevné sladění scény. Na prázdné ploše betonového několikapodlažního parkoviště si můžete místo pro snímek zvolit relativně svobodně. Technické detaily: Nikon Coolpix E5700, clona 2,8, čas 1/50 s, kapesní skládací stativ, samospoušť.

Tady ale ne! Hlavním požadavkem bylo co nejvíce se přiblížit duchu původní, 25 let staré fotografie, a nový snímek bylo nutné pro srovnání pořídit na tomtéž místě. Na fotografii nikdo nesměl chybět, a tak to zase zbylo na samospoušť a několik pokusů… Technické detaily: Nikon D100, objektiv 85 mm 1:1,8, clona 3,5, čas 1/125 s, samospoušť, stativ. Další úpravy a montáž v PC.

Určitě se vyplatí založit si vlastní databázi takových míst, dnes módně a rádoby profesionálně nazývaných lokace. Stačí na to kus papíru ve fotobrašně, lépe a přehledněji bude vypadat malý zápisník, ideálně poslouží chytrý mobilní telefon, iPad nebo netbook. Podle vlastní nátury postačí jednořádková poznámka, lepší je ale i ukázková fotografie, údaje o světové straně, nejvhodnější denní době nebo ročním období. Nová místa můžeme objevovat každý den cestou do práce, na výletech či na dovolené. V hlavě si je můžeme rovnou spojit s nějakým chystaným fotografickým záměrem a obojí uložit do poznámek pro další použití. Nespoléhejte jen na svou paměť. Nové dojmy rychle přebijí ty staré stejně, jako je každý den plný nikdy nerealizovaných nápadů na geniální fotografie. Počítají se ale jen ty uskutečněné, a tak nezapomeňte: každá procházka vám nabídne řadu prostředí, kde by jednou, možná…

Je tohle prostředí nalezené nebo záměrně vytvořené? Místo jsem si zvolit nemohl, ale směrovou orientaci ano. Kdybych se soustředil jen na hlavní motiv, kterým je zvědavý mladík, olizující zaparkované ferrari, bylo by efektu jenom půl. Teprve majitel auta v pozadí, pobaveně sledující mladíkovo počínání, navíc jakoby nabádající příslušníky městské policie k zásahu, povyšuje běžnou fotku na něco jako humor či mikropříběh. Technické detaily: Nikon D100, základní zoomobjektiv, clona 6,3, čas 1/160 s.

Každý den ale nepotřebujete něco zdlouhavě aranžovat, často nebo dokonce nejčastěji potřebujete zhotovit fotografii tady a teď. Prostředí i světlo je takové, jaké je a jiné nebude. Ani v tom případě ale není nutné úplně rezignovat, z hlav nemusejí vyrůstat telegrafní sloupy ani košaté stromy, v záběru nemusíme ponechat nevzhlednou silnici na horizontu, osoby na snímku nemusejí mhouřit oči v prudkém slunci jako na špatné (a tak časté) školní fotografii.

Vždycky totiž můžeme udělat alespoň něco. Stejně jako v jakémkoliv oboru a v amerických motivačních příručkách: pokaždé to sice nemůže být nejlepší, vždycky to ale může být lepší! Je to jen o tom, s čím se my sami spokojíme! Výmluvy možná uspokojí vaše klienty (rodinu), vy ale už vždycky při budoucím prohlížení hotové fotografie budete vědět, že to lépe šlo!

Můžete použít jiný objektiv s jiným úhlem záběru a tím nevhodné detaily oříznout, vzdálit nebo rozostřit, můžete třeba jen malým poodstoupením stranou podstatně proměnit nebo zjednodušit pozadí záběru, dalším úkrokem můžete zajistit, že na předmět vašeho zájmu bude dopadat světlo pod příznivějším úhlem. Světlo můžete do záběru doplnit bleskem nebo odrazem nebo ho naopak vhodně odstínit. Nejbližší okolí můžete uklidit nebo jen zjednodušit a barevně lépe sladit. Rušivé popředí můžete odstranit, to zajímavé naopak do záběru dodat. Využijte nejrůznějšího přirozeného rámování. Náměstí fotí kdekdo a miliony nudných fotek se sobě podobají jako vejce vejci. Vy ho ale můžete vyfotografovat z podloubí nebo z okna renesančního domu včetně atraktivního tmavého rámování a fotografie bude vypadat mnohem zajímavěji, navíc dostane měřítko nebo hloubku. Zkuste průhledy přes nejrůznější mřížoví, keře, vodní tříšť kašen a vodotrysků. Přemýšlejte vždycky raději před stiskem spouště, než po akci u počítače. Nebudete muset zpracovávat tisíce stejně fádních záběrů, ale třeba jen desítky mnohem zajímavějších.

Jednoduchý příklad, který řešíte každý den. Zajímavá momentka by se neměla utopit v roztříštěném a pozornost odvádějícím okolí. Na motorkářském srazu vládne vždycky velký ruch a všeobecný klokot. Přitom jen metr či dva odsud si chlapec v klidu hraje ve svém vlastním vesmíru. Nadhled eliminoval i vzdálený rušivý horizont a zklidnil záběr i barevně. Technické detaily: Nikon Coolpix E5700, clona 2,8 a čas 1/50 s.

Také absence prostředí je prostředí. Na tohle je ideální ateliér, třeba provizorní. Zvolíme barvu okolí i plastické osvětlení, nastavíme příslušně dlouhý čas a necháme čarovat pohybově nadanou modelku. Nejpodařenější výsledek vybereme z více pokusů. Neřešte uříznuté končetiny, nestejnorodou barvu pokožky a další akademické problémy. Takovéhle fotografie v sobě mají často víc života, krásy, napětí, přirozenosti, smyslu a pozitivní erotiky, než tisíc předem podrobně naskicovaných, náročně "zvizážovaných" a super ostrých nudných obálkových klišé. Technické detaily: Nikon D70, objektiv 18–70 mm 1:3,5–4,5 AF-S, clona 11, čas 1/8 s, zvýšený kontrast a zrnitost doplněny v počítači.

Pečlivě vybírat prostředí je možné i v přírodě. Tady šlo o ostrý barevný kontrast a přitom výrazné, přehledné členění fotografie. Snímek je pečlivě aranžovaný, využívá rozostřeného popředí i pozadí, pracuje se dvěma hlavními barvami i s výrazem modelky. Přesto působí příjemně civilně a spontánně, což je v podobné situaci dost složité. Technika by podle mě nikdy neměla převážit nad obsahem a smyslem fotografie, jinak jde jen o samoúčelné cvičení. Technické detaily: Nikon D70, objektiv 18–70 mm 1:3,5–4,5 AF-S, clona 4, čas 1/3 200 s.

:: Partneři soutěže "100+3 rady"